Sobota odpoledne: Morkůvečtí si připomínají 105 let od narození generála Peřiny a necelých deset let od jeho úmrtí.

Muzeum věnované životu nejznámějšího rodáka má den otevřených dveří. Využívá toho například Kateryna Muclingerová s rodinou. „Chtěli jsme, aby se děti dozvěděly něco nového. Měly by vědět, co dělali jejich předci," říká žena, zatímco poblíž postává její syn ve vojenském oděvu.

Stálá expozice nabízí pohled na Peřinovy fotografie, uniformy, medaile, modely letadel či televizní záznam z generálova pohřbu. Poklonu mu na něm vysekává nejeden vysoký důstojník.

Těsně nad polem

Jaký Peřina byl? V odpovědích zní slova jako společenský, pohotový a milující folklor. Jarmila Filásková vzpomíná: „Morkůvky měl rád. Jezdil sem třeba na hody, na které si velice potrpěl. Stárci mu nechávali vyhlásit sólo a pak tancoval pod májů. Prokazovali mu čest, což mu určitě dělalo dobře u srdíčka," přikyvuje Filásková, která se o muzeum patřící obci stará.

Zatímco nyní Peřina vzbuzuje oprávněnou úctu, ještě jako mladý pilot před válkou dokázal nadzvednout nejednu ženu. To bylo tak. Při hlídkových letech u hranic si nenechal ujít příležitost, aby nepřeletěl nad vesnicí nebo poli. „Způsobil v dědině poplach, protože nalétával hodně nízko. Když byl na polem, ženské skákaly do brázd. Měly strach, že jim urazí hlavu. Samozřejmě mu za to nadávaly," vypráví Filásková s úsměvem.

Peřina dostal za vyučenou až doma, kdy se o jeho hrátkách dozvěděli rodiče. Při odchodu na leteckou školu jim totiž řekl, že bude u pozemního personálu. Nebyl. Jeho místo bylo v oblacích. Později vyprávěl, jak mu za to od matky jedna přistála.

Muzeum je v provozu od roku 2006, ročně do něj zamíří kolem dvou set lidí. Číslu letos s jistotou výrazně pomůže sobotní akce.

Podle starostky Brigity Petrášové je v budoucnu možné rozšíření nabídky. 
„V budově jsou volné prostory, které bychom rádi využili 
k výuce. Třeba když přijedou školáci učící se o druhé světové válce," líčí Petrášová.

Morkůvečtí Peřinu připomínají od čtvrtka do neděle. Po pietním aktu na hřbitově a dnu otevřených dveří se závěrem mělo stát představení leteckých modelářů z Křepic. František Peřina zemřel 6. května 2006. Po válce žil v Anglii, Kanadě, USA a nakonec 
v Praze.

Déšť ustává; pláč není třeba. Víc se hodí slova uznání.