Nahrává to v posledních letech zejména lesním školkám a dětským skupinám. V obou případech je legislativa problematická. Dětskou skupinu založila před necelými dvěma lety například kancelář ombudsmana. „Jeden čas jsem měl asi patnáct kolegyň na mateřské dovolené. Některé se chtěly vrátit do práce dřív, než jejich dítěti byly tři roky. Jiným zase dělalo problém umístění tříletých dětí ve školce. Proto jsme se rozhodli pro tento krok," vysvětlil tehdejší vedoucí kanceláře ombudsmana Filip Glotzmann.

Dětské skupiny spadají pod ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministr školství Marcel Chládek je chce zrušit. „Představují dvě velká rizika, a to z hlediska hygieny a také v oblasti vzdělávání, na kterou rezignují," vzkázal Chládek přes mluvčí Kláru Bílou.

Ministr proto navrhuje zřídit dva fondy, které vyřeší nedostatek míst v mateřských školách a dětské skupiny by tak nebyly potřeba. „Jeden z nich vznikne už příští rok. Bude v něm jedna až dvě miliardy korun pro stavbu školek. Podmínka je, aby vznikaly stavby víceúčelové a například montované. Až bude dětí méně, zase zaniknou," objasnila Bílá.

Zcela mimo zákony se pohybují lesní mateřské školy. Obvykle vznikají pod občanským sdružením jako dětský lesní klub. Nemohou být zapsané v rejstříku škol a nemají nárok na dotace. Proto za pobyt dětí v nich platí rodiče obvykle pět až šest tisíc korun za měsíc.

Bez ohledu na běžné školky organizují zápis často školy s prvky Montessori nebo waldorfské pedagogiky. Výchova v nich je totiž specifická. „Jedinou waldorfskou školu v Brně zřizuje město. Do celoměstského elektronického zápisu se ale nezapojuje," vysvětlil mluvčí brněnského magistrátu Pavel Žára.

Zatímco waldorfských škol je v republice jen několik, Montessori jsou rozšířenější. Jedna se nachází například v Dubovicích na Pelhřimovsku. „Chci, aby na ni v budoucnu navázala i základní škola. Vyškolenou učitelku s diplomem pro Montessori máme, prostory nejsou v opravené budově také problém. Narážíme na nedostatek peněz. Chceme ale otevřít do roku 2016," ujistila zakladatelka a ředitelka školky Jana Leligdonová. Za celodenní pobyt zaplatí rodiče osmnáct set korun měsíčně plus osm set za jídlo.

Rodiče a prarodiče jsou často k alternativám skeptičtí. „Raději bych dala přednost školce běžného typu. Moje vnučka takovou navštěvuje. Nějaké alternativě bych se nebránila snad jen o letních prázdninách, kdy rodiče musí častěji řešit problém, kam poslat děti," zauvažovala například šedesátiletá Jaroslava Nováková z Jihlavy.

Také Pavla Vítová z Brna chce svého syna poslat do školky zřizované městskou částí. „Pokud se do žádné nedostane, jsem ochotná s ním zůstat doma déle. Ale posílat ho někam do lesa opravdu nehodlám. Podle mě by měl problém s kázní, až nastoupí do první třídy, protože bude zvyklý na jiný režim," rozhodla se žena.

Alternativní mateřské školy

Školky s prvky Montessori pedagogiky

Přizpůsobují tempo vzdělávání možnostem dítěte bez časových omezení, zasedacího pořádku a trestu. Prostředí je upravené tak, aby poskytovalo hodně podnětů. Učitel má k dítěti respekt a je jeho rovnocenný partner. Nechává mu volný výběr, radí mu jen, když se nudí nebo je nerozhodné.

Školky s prvky waldorfské pedagogiky

Učební plán se přizpůsobuje věku, potřebám a schopnostem dítěte, zohledňuje jeho odlišnost a individualitu. Děti se učí všechno, nerozlišují se dívčí a chlapecká činnost. Každé dítě musí mít možnost v něčem vyniknout. Důležitou roli hraje pohyb, obraz a rytmus. Na základní škole výuka většinou není rozdělená podle předmětů, ale ve dvouhodinových blocích, takzvaných epochách, které integrují učivo několika předmětů.

Lesní mateřské školy (lesní dětské kluby)

Fungují na principu, že příroda je učitelka. Děti tráví většinu času venku. Zázemí školky je různé. Od týpí přes mongolskou jurtu, zahradní chatu až ke zděnému domu. Nemají oporu v zákoně, nemohou být zapsané do rejstříku škol a nemají nárok na dotace.

Dětská skupina

Zajišťuje pravidelné hlídání a péči o dítě ve věku od půl roku do zahájení povinné školní docházky. Stanovené jsou požadavky na vzdělání vychovatele, počet pečovatelů na kolik dětí. Kritici upozorňují, že hygienické podmínky nejsou tak přísné jako v obvyklé školce. Často je zakládají zaměstnavatelé pro děti svých zaměstnanců. Fungují teprve několik let.

Lesní školka: bobování v blátě, poznávání zvěře

Brno - Děti nasoukané do pláštěnek utíkají k potoku. Každé popadne klacek, směje se a rýpe s ním do bahna. Najednou všichni ztichnou a pozorují broučka, který se mihl v trávě u břehu. Čekají, až se objeví znova. Je čtvrteční dubnové ráno a v lesní mateřské škole Sýkorka v Brně začíná den.

Déšť nikomu nevadí. Poslední rodiče přivádějí své potomky. „Mají mít pláštěnku?" vtipkuje jeden z otců. Na velké zahradě za domy v Tumaňanově ulici v městské části Řečkovice a Mokrá hora stojí větší chata. Na zápraží zastřešeném plachtou stojí stůl s lavicemi. Žádné dítě u něj ale nesedí. Jakmile se rozloučí s rodiči, utíkají okamžitě všechny do deště k potoku, týpí nebo k maringotce.

Malý Dan upadne na schodech. „Nestalo se ti nic?" ptá se vychovatelka Ester Kovářová. Kluk ale nevnímá, zvedá se a se smíchem hned běží za ostatními.

Za okamžik z maringotky s gumáky na nohou vychází zakladatelka školky Šárka Nezhybová. „V maringotce mají po obědě předškoláci přípravu. Každý tam k tomu má svůj sešit. Mladší děti v té době spí v chatě," vysvětluje.

Okolo chaty se najednou mihnou dvě děvčata v pláštěnkách. Jedna táhne druhou na bobech po blátě a míří za ostatními dětmi k potoku.

Od něj přibíhá asi čtyřletý chlapec. „Já už to neunesu. Ono je to strašně těžký," směje se. Dospělí se na něho chvíli nechápavě dívají a přemýšlejí, co schovává pod pláštěnkou. „No mám přece v gumákách vodičku," ukazuje kluk. Kovářová se usměje a pomáhá mu, aby se převlékl.

Na šňůře před chatou se přitom už suší několik ponožek. „Odpoledne tam toho bude ještě víc," směje se vychovatelka Ester Kovářová a svolává děti ke stolu. „Do potoka už nelezte," přikazuje. Každý vytahuje svačinu, kterou mu nachystali rodiče. „Oběd a odpolední přesnídávku už dostanou tady," dodává žena.

Zábava i poučení

Po jídle se všichni vydávají na výlet do okolního lesa, kde zůstanou až do oběda. „Každý měsíc máme nějaký tematický program. Nedávno jsme dokončili květiny. Po měsíci jich dokázaly děti bezpečně poznat deset. Nyní se soustředíme na Velikonoce a pak se chceme věnovat mláďatům zvířat a stromům," popisuje program Kovářová.

Lesní školka Sýkorka funguje už tři roky a je to nejstarší zařízení tohoto druhu v Brně. „Za tu dobu se nepotvrdily žádné obavy, o kterých mluví odpůrci lesních školek. Ať už jde o úrazy dětí, nedostatečnou hygienu nebo problémy se soustředěním," upozorňuje Nezhybová.

Školka má kapacitu sedmnáct dětí. „To je limit na den. Zapsaných ale máme víc dětí, dvaatřicet. Některé totiž chodí na celý týden, jiné jen na dva dny, takže se prostřídají," upozorňuje Nezhybová. Dodává, že za každodenní docházku rodiče zaplatí přes pět a půl tisíce měsíčně. „Pokud tu má někdo dvě děti, tak už může mít problém s penězi," připouští.

Přesto školka neuspokojí všechny zájemce. „Loni jsme museli odmítnout přes dvacet rodin," upozorňuje zakladatelka. Rodiče se mohou na provoz školky po domluvě přijít podívat. „Pokaždé jim říkáme, ať přijdou, když prší a je zima, aby skutečně věděli, co znamená lesní školka," podotýká žena.