Palackého náměstí i zámecké nádvoří a park se plní lidmi. „Chodíme každý rok, lákají nás spíš jarmarky. Je to příjemné zpestření. Letos mě zatím překvapuje, že nechodí tolik lidí, což je ale pro nás lepší, protože si vše víc v klidu prohlédneme. Večer plánujeme posezení s přáteli, možná ho spojíme s ohňostrojem," přemýšlí třeba Martina Navrátilová ze Slavkova u Brna, která stánky obchází s dcerou.

Dovednosti jezdců

Příjemnými teplotami vysoko nad nulou se zatím nese pestrá směsice zvuků: dusot kopyt, ržání koní i řinčení šavlí, s kterými se jezdci pokouší rozseknout hlávku zelí. „Asi koníkovi zelí nechutná," ozývá se od jednoho z dětí.

Dovednostní disciplíně přihlížejí i zelení mužíci nebo okurky. Alespoň tak přezdívají kolegové zeleně uniformovaný Spolek vojenské historie Bagration z Vyškova, který představuje 6. myslivecký pluk carské armády. „Vznikl na Litvě, u Slavkova bojoval pod velením generálporučíka Bagrationa. Oblasti se věnujeme od roku 1995, takže letos máme kulaté výročí. Jsme trampové, baví nás historie, spaní u ohňů, vandrácké písně. Dřív jsme se na rekonstrukce jezdili dívat, nakonec nás to chytlo naplno," říká za vyškovský spolek poddůstojník Jiří Koreček.

Po bitvě, po které muselo Rakousko podepsat mír, podle jeho slov nejvíc strádali právě Rusové. „U Slavkova náš pluk padl do posledního chlapa. Když jsme začínali, stále platila taková averze proti lecčemu ruskému, my ale uvažovali jinak. Tihle vojáci šlapali, zažili celé tažení od roku 1798 až po Slavkov. Na spojenecké straně bojovalo výrazně víc ruských vojáků, ale na rekonstrukcích je poměr úplně opačný," zmiňuje Koreček s tím, že v pluku jich je deset.

Od skupinky jiných vojáků opodál zase zní úsečné povely, diváci svými fotoaparáty hledají ten nejlepší záběr. Pár kroků od nich stojí také markytánka francouzského myslivce, který dělal pobočníka Napoleonovi.

Také ona letos slaví: deset let, co je v Klubu vojenské historie francouzského císařství Bystřice pod Hostýnem. Vede v něm účetnictví. „Markytánky táhly bojem s vojáky, zajišťovaly proviant, sháněly jídlo, staraly se i o raněné. V Bystřici býval vojenský špitál, v okolí pořádáme několik vzpomínkových akcí. Máme dvacet členů. Kromě Slavkova jezdíme i do Jihlavy, Znojma nebo třeba Čech pod Kosířem," jmenuje Božena Králíková z Hranic na Moravě.

Každý si musí zajistit šavli a boty, zbytek si členové klubu šijí sami. „Nákladný je třeba kabátec, který mám na sobě. Šijeme si i huňatou čepici medvědici, čáko je zase lehčí čepice s orlicí. Také tu si vyrábíme," chlubí se žena.

Nemají být oslavou

Návštěvníci můžou zhlédnout i filmovou přehlídku s napoleonskou a vojenskou tematikou. Nechybí velké vojenské manévry, výcvik jezdectva, velký jarmark. „Uniformovaných vojáků dorazilo zhruba 250, nechybí třicet koní. Kdo se zastaví, určitě si to užije," je přesvědčený Ivan Vystrčil z němčanské stáje Acaballado, která znovu zajišťuje vojenskou část akce.

Za vyvrcholení programu považuje videomapping promítaný na průčelí zámku. „Celý program má kvalitu, aby zaujal diváka, je kompaktní. Videomapping s ohňostrojem jsme připravovali už od léta. Nechybí ani tradiční potyčka: obsazení radnice," dodává francouzský dragoun s hodností plukovníka.

Těší se na něj i rodina Radima Vybírala z Brněnska. „Jednotlivé akce vnímám jako poctu desítkám tisícům vojáků, kteří v bitvě u Slavkova položili svůj život. Na to nesmíme zapomínat," zdůrazňuje mladý muž.