VYBERTE SI REGION

Týden krize: na kurzu přežití si všichni sahají na dno sil. Nejde o vojáky

Březina – Ticho a klid. Po silnici uprostřed lesa se blíží dvě vojenská auta. Přichází výbuch, kouř a přerušovaná palba. Skupina lidí vyskáče z auta. Část z nich opětuje střelbu, část utíká do lesa. Ti, co prchají, jsou humanitární pracovníci nebo novináři. Jejich misi v Tugurské republice narušil válečný konflikt se sousední zemí. Snaží se dostat na letiště, odkud se dopraví zpět do České republiky. A jde jim přitom o život. Nebo si tak alespoň mají připadat. Žádná Tugurská republika samozřejmě neexistuje. Vše se děje kousek za Vyškovem ve vojenském výcvikovém újezdu Březina.

14.4.2015
SDÍLEJ:

Cílem kurzu je snížit ritiko ohrožení života novinářů a humanitárních pracovníků v oblastech, kde zuří válka.Foto: DENÍK/Adam Hrbáč

„Cílem kurzu je seznámit jeho účastníky s nebezpečími, které je můžou potkat v nejrůznějších oblastech válečných konfliktů. Zároveň je má naučit, jak se v těchto extrémních situacích zachránit," vysvětluje Daniela Hölzelová z odboru komunikace ministerstva obrany. Resort kurz organizuje ve spolupráci s Velitelstvím výcviku – Vojenskou akademií Vyškov.

Těžké podmínky

Osm vyhrocených dní absolvuje čtrnáct lidí. Pokud vydrží. „Podmínky mají co nejvíc simulovat reálnou situaci v zemi, kde se válčí. Takže jsou velmi tvrdé. Například dnes mají účastníci rozdělení do tří skupin ujít asi dvanáct a půl kilometru v plné výstroji a s balistickou ochranou, přičemž je čeká řešení rizikové situace na čtyřech stanovištích. S ohledem na to, jak si vedli dosud, lze předpokládat, že asi jeden z nich dnes odpadne," podotýká velitel kurzu praporčík Martin Beneš.

Nejde však o to, aby se lidem, z nichž někteří jsou zvyklí skoro jen na klidnou práci v kanceláři, podlomila sebedůvěra, nebo aby se snad cítili ponížení. Všechno, co prožijí v Březině, je může potkat i tam, kam se chystají.

A na to se musí připravit. Nedostatečná fyzička nakonec není tím, co jim dělá největší problém. „Spíš nemají potřebnou osobní disciplínu a dělá jim problém práce v týmu. Třeba včera měli za úkol transportovat nemocného na pět set metrů. Za hodinu to zvládli, pak ale zjistili, že na původním místě nechali nějaké věci," udává Beneš příklad.

Okolím zní výbuchy. Neuběhne ani minuta bez toho, aby nějaký nepročísl vzduch. Do neděle byl přitom poměrně klid: to se ještě kurz skládal především z přednášek a cvičení ve srubovém táboře. Účastníci se učili zacházet s rádiem, orientovat se podle mapy, správně reagovat při minovém nebezpečí. Mimo jiné.

V úterý se jde do praxe: autonehoda a v ní tři zraněné ženy. Klakson auta troubí jak splašený, ozývají se výkřiky o pomoc. Čtyřčlenná skupina se blíží a vidí kouř stoupající z dýmovnice.

Jenže… Uběhne drahná doba a nic se neděje. Novináři a humanitární pracovníci mezi sebou diskutují. A pak se otočí a pokračují v cestě. Pravděpodobně mají nečekanou situaci za léčku. „Z pozice instruktorů se snažíme prakticky do ničeho nezasahovat. Nejde o to, řídit jejich kroky, aby udělali přesně to a ono. Mají prostor pro volbu: jsou postavení před situaci a musí ji sami vyhodnotit," přibližuje Beneš. Tuhle nicméně dotyčná skupina hrubě nezvládla. Certifikát, který jim umožní na zahraničí misi vyjet, je s velkou pravděpodobnos­tí mine.

Další pětice se už ale zachovává podle očekávání. Pustí se do ošetřování raněných, komunikují s nimi. Nakonec z blízkého domu zavolají záchrannou službu.

Všichni jsou silně vyčerpaní. Kurzu si však cení. „Jsem ekonom a do problémových zemí jezdím jako administrativní pracovník. Byl jsem tam zvyklý na to, že kolikrát nevím, co přesně mám dělat. Tenhle kurz je výborný. Jsou s námi opravdoví profesionálové, kteří nás naučí, jak se chovat v krizové situaci," říká jeden z účastníků. Dál stihne už jen poznamenat, že poslední noc spal asi jeden a půl hodiny, a pak už ho kolegové táhnou pryč.

Odpočinek je skutečně něco, čeho se jim nyní moc nedostává. „První den to bylo mírné, měli na spánek asi tři a půl hodiny. Další už jen něco přes dvě a půl. Spánkový deficit je obrovský, i na něj je ale třeba si zvyknout. Než odjedou, budou mít den na zotavenou. V současném stavu stejně nemůžou sednout za volant," uzavírá velitel kurzu.

Autor: Adam Hrbáč

14.4.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Místo oříšků dovážel muž do obchodů jen krabice. Aby si udržel přítelkyni

Brno – Majitel si objednal dodávku oříšků, tvrdil prodavačům podvodník. Místo nich však dovážel do cukráren a jiných obchodů v Brně a dalších městech jen prázdné krabice. Pětačtyřicetiletého muže, který byl dříve již několikrát trestaný, zadrželi brněnští policisté.

Rezidentní parkování v Brně se odkládá. Město nestihlo přípravy

Brno – Několik desítek minut objíždí každý večer Petr Bednář okolí svého bydliště v brněnské Grohově ulici, když hledá parkovací místo. Už v dubnu příštího roku mu mělo pomoci rezidentní parkování. Představitelé města jeho start ale odkládají až na září.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies