Do Norska, odkud na Špicberky s kamarádem odletěl, se opět dostal stopem. „Špicberky jsou území asi patnáct set kilometrů za polárním kruhem, které patří Norsku. Je tam ještě jedno ruské město – Pyramida, kterému se přezdívá mrtvé město. Od roku 1998 ho téměř všichni obyvatelé opustili a momentálně tam žije asi devět Rusů. S kamarádem jsme ho navštívili. Šli jsme tam pěšky,“ vypráví Šperka.

Průvodci je od cesty odrazovali. Přesto ji absolvovali. „Od hlavního města Špicberků Longyearbyenu je to do Pyramidy asi sto čtyřicet kilometrů. Po cestě je několik řek a dva ledovce. Věděli jsme, že se tento úsek ještě nikdo v létě nepokusil překonat pěšky,“ uvádí mladík.

Ilustrační foto.
Popelářský vůz při couvání srazil ženu. Pro zraněnou do Bučovic letěl vrtulník

Nejdříve se pár dní brodili. „Sundali jsme si boty a jen ve spodním prádle přešli celou řeku. Ze začátku to bylo hodně náročné, v některých řekách nám hodně mrzly prsty, ale vždy jsme to nějak zvládli,“ popisuje cestovatel.

Každý den museli přebrodit tři až čtyři řeky široké čtyřicet až padesát metrů, chodili až čtrnáct hodin denně. Teplota se pohybovala okolo šesti stupňů Celsia, ve vodě byla mnohem nižší. „Navíc hrozilo, že potkáme ledního medvěda. Pokud bychom nepostupovali přesně podle instrukcí a rovnou po něm vystřelili, hodně by se to řešilo. Medvědi tam jsou chránění, navíc jsou dost zvědaví. My jsme naštěstí žádného nepotkali,“ říká.

Půjčeného měli sibiřského psa huskyho, pušku Mauser z druhé světové války a světlici s dvěma druhy nábojů. Každý den se tak museli táhnout s víc než třicetikilovou zátěží. Pak ale dorazili k řece, kde došlo na „lámání chleba“. „Měla tak sedm set metrů. V tu chvíli nám došlo, že tady cesta končí. Možná kdybychom měli neoprenové návleky, tak by to nějak přebrodit šlo. Ale věděli jsme, že ještě následují dva ledovce. Vrátili jsme se tak zpátky do hlavního města a odtud si vzali trajekt jako všichni,“ líčí Šperka.

Starší generace můžou v bučovickém muzeu díky hračkám zavzpomínat na dětství. Děti je mohou obdivovat a navíc si v dílnčce vyrobit káču, nebo pohyblivého panáčka.
Výstava hraček našich rodičů: vzpomínky na dětství a žhavou novinku elektřinu

Po cestě spali ve stanu nebo pod širákem. V Pyramidě pak v chatkách, odkud podnikali výlety. „Jakmile jsme vešli do Pyramidy, poznali jsme, že je to ruské město. Místy je hrozně zanedbané a celkově tam lze spatřit hodně kontrastů,“ hodnotí.

MARIE MRÁZOVÁ