VYBERTE SI REGION

Ščudla: Vyšetřování vraždy? Někdy stačí jen tři dny

Brno /ROZHOVOR/ - Víc než jedenáct set případů prošlo od roku 1993 rukama jihomoravského vyšetřovatele Jiřího Ščudly. Řešil krádeže, prodej drog i brutální vraždy.

15.1.2012 3
SDÍLEJ:

Víc než jedenáct set případů prošlo od roku 1993 rukama jihomoravského vyšetřovatele Jiřího Ščudly.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Do policejní práce se Jiří Ščudla zamiloval ještě jako kluk. Díky starým českým detektivkám a seriálům jako jsou třeba Profesionálové nebo série o komisaři Moulinovi. Jeho láska byla tak silná, že se později stal vyšetřovatelem u kriminálky. Pracuje tam už skoro dvacet let. Z toho šestým rokem na „oddělení vražd“ jihomoravské policie. Setkal se s nejhoršími vrahy a viděl desítky mrtvol. Na pohled na ně si za ta léta musel přivyknout. K jeho oblíbeným přesto zdaleka nepatří. „Na krásnou ženu se podívám mnohem raději,“ říká sedmačtyřicetiletý vyšetřovatel.

U policie jste od roku 1993. Jaké pozice jste za tu dobu vystřídal?
Začínal jsem na Okresním úřadu vyšetřování Brno-venkov. Tehdy ještě nebyl součástí kriminální policie, byl od ní oddělený. Spojené jsou až od roku 2002. Pracoval jsem tam jako vyšetřovatel třináct let a pak jsem přešel ke krajské policii.

Jaký je vlastně rozdíl mezi vyšetřovatelem a kriminalistou?
Práce kriminalisty a vyšetřovatele se úzce prolíná. Zjednodušeně se dá říct, že úkolem kriminalisty je vypátrat pachatele. Když se mu to povede, dá dohromady spis a předá případ vyšetřovateli. Ten zahájí trestní stíhání. Jeho úkolem je dokončit práci, kterou kriminalisté započali, a dostat pachatele před soud.

Jak vypadá vyšetřování, když případ převezmete?
Nejdřív sepíši usnesení o zahájení trestního stíhání a podezřelého obviním. Když nemá vlastního obhájce, požádám soud, aby mu ho přidělil. Pak obviněného vyslechnu a zpravidla dám státnímu zástupci návrh na vzetí pachatele do vazby. Musím také vyslechnout svědky, přiberu soudní znalce, kteří vypracují znalecké posudky, nechám vyhodnotit zajištěné stopy a tak dál. Těch úkonů je mnoho.

Co vás k této práci přivedlo?
Jako spousta kluků jsem rád sledoval detektivky a krimi filmy. Ať už to byl komisař Moulin, poručík Columbo nebo třeba major Zeman. A jako jsem kdysi zatoužil být třeba kosmonautem nebo pilotem Formule 1, tak jsem pak chtěl vyšetřovat vraždy.

Stává se, že kriminalistům se bez právníka lidé přiznají, a když je vyslýcháte do protokolu a mají u sebe advokáta, tak to popřou?
Není to výjimečné. Pachatelé si třeba uvědomí, že vše stojí jen na jejich přiznání. Začnou tvrdit, že kriminalisté jim vyhrožovali nebo je dokonce napadli. S takovým chováním kriminalistů jsem se ve skutečnosti nikdy nesetkal. Přesto občas chodíme k soudu vysvětlovat, že jsme obviněného k přiznání nenutili. Musíme proto vždy zajistit dost důkazů, aby vše nestálo jen na přiznání.

Podaří se to vždy?
Občas se stane, že nic jiného než přiznání nemáme. Tak to bylo třeba s předloňskou vraždou prostitutky v brněnské Čápkově ulici. Kdyby se pachatel nepřiznal, bylo by složité ho obvinit. V bytě totiž byly stopy i dalších mužů.

Dá se říct, že vraždy prostitutek jsou na řešení složitější právě kvůli velkému množství stop?
Když se něco stane u někoho v bytě v Brně a najdeme tam DNA třeba někoho z Prahy, kdo nemá nic společného s bytem ani jeho obyvateli, bude to podezřelé. Bude nás zajímat, co tam dělal a o tom člověku budeme uvažovat jako o možném pachateli. Jenže v bytě prostitutky se vystřídá padesát lidí za týden, všichni tam zanechají stopy a všichni se přiznají, že u ní v bytě byli. Dokazování je těžší, hůř se hledá motiv. U vraždy v Čápkově ulici nám ale hodně pomohly informace od mobilních operátorů.

Jenže ty po loňské novele zákona nemáte. Komplikuje vám to práci?
Ano, je to velká komplikace. Vím, že například u známé kauzy zavražděného místostarosty (Aleše Vytopila, pozn. red.), kterou loni vyřešili kolegové, to hodně ztížilo vyšetřování. U té nejzávažnější trestné činnosti bychom měli mít veškeré informace, které mají mobilní operátoři. Takže i informace o pohybu telefonů a telefonních čísel.

Je hodně výjimečné, že se vám pachatel rovnou přizná?
Občas se to stává. Například před třemi lety jsme řešili vraždu ve Křtinách, kde mladík zabil přítele své matky. Když pak přijela policie, stál pořád na místě a hned se přiznal. A celou dobu spolupracoval. Vyšetřování pak bylo celkem jednoduché. Nejen díky přiznání, ale navíc to viděla i jeho matka, která vše potvrdila, a měli jsme také další důkazy.

Tento případ byl prvním, který byl po změně zákona před dvěma lety překvalifikovaný z vraždy na zabití. Co na ten rozsudek říkáte?
Myslím, že v tomto případě to bylo opodstatněné. Bylo to spíš takové neštěstí. Zabitý muž totiž hodně pil. A v osudný večer mladíkovi i jeho matce vyhrožoval, že na ně vezme sekeru. Pak dokonce tvrdil, že si pro ni jde do auta a mladík dostal strach. Proto reagoval tak, jak reagoval, a když se muž opravdu vracel od auta, sáhl po noži. Byl to přesně typ případu, kvůli kterým se tehdy zákon měnil.

U vražd bývá vysoká objasněnost. Je jejich vyšetřování jednodušší?
To se nedá jednoznačně říct. Vysoká objasněnost je daná třeba tím, že se vraždy vyšetřují na krajských ředitelstvích. Pracují na nich ti nejzkušenější, k dispozici je i lepší technika. Odpovídá to závažnosti činu. Jinak se prostě vyšetřuje krádež na okrese a jinak vražda. Je to dané také tím, že vražd je mnohonásobně méně než třeba krádeží.

Setkáváte se při práci stále se stejnými pachateli?
Tady ne. Když jsem byl na okrese, občas se to stalo. Když ale případy, které řešíme na krajském ředitelství, dotáhneme do konce, pachatelé dostanou třeba deset let vězení.

Jsou ještě takoví gentlemani, jako byli třeba ve filmech o prvorepublikových zločinech?
Za první republiky jsem nežil, takže těžko říct. Nevím, jestli to, co je vidět třeba v Hříšných lidech města pražského, tak opravdu bylo. Podle mne se ale gentlemansky zachoval třeba zmiňovaný mladík ze Křtin. Mohl po činu utéct, ale zůstal na místě a ke všemu se přiznal.

Mnoho vražd, které kriminalisté řeší, jsou případy partnerů, kdy pachatel zabije nejdřív partnerku a pak spáchá sebevraždu. Jak pak vypadá vyšetřování?
Stejně jako u normální vraždy. Musíme dokázat, kdo je vrah. Teprve po mnohdy složitém a náročném dokazování můžeme případ odložit. Nemůžeme totiž stíhat někoho, kdo je mrtvý.

Je vyšetřování vražd, kdy se pachatel zabije, náročnější?
Neřekl bych. Většinou vyslechneme rodinu, sousedy a najdeme motiv. A kdo koho zavraždil, je vidět hned po vraždě komu zůstane zbraň v ruce.

Existuje nějaké rozmezí, v jakém většinou případ vyřešíte?
Je to hodně individuální. Když pachatele najdeme na místě činu a přizná se, je to rychlé. Odebereme samozřejmě i další stopy, ale prakticky je vše dokázané a objasněné ještě předtím, než je máme všechny vyhodnocené. Stačí třeba tři dny. Procesně se všemi náležitostmi, jako jsou třeba znalecké posudky, to ale trvá mnohem déle.

Stává se, že se vracíte k odloženým případům?
Pokud se objeví nové skutečnosti, tak ve vyšetřování pokračujeme. Na případy s neznámým pachatelem nezapomínáme, a pokud se objeví něco, co mohou vyšetřovatelé udělat k jejich vyřešení, tak to udělají. Každý kriminalista přece jen chce, aby po něm bylo pomníčků co nejméně. Je to věc profesionální cti.

Máte přehled, kolik případů jste řešil?
Mám, píšu si je do zvláštního sešitu. Jsem na čísle 1107. Většina jich je ale z doby, kdy jsem pracoval na okrese. Byly to hlavně krádeže, výroba a prodej drog, mravnostní trestná činnost a podobně. Ne všechny případy se mi ale povedlo objasnit, u některých zůstal pachatel neznámý. Na krajském ředitelství jsem řešil řádově desítky případů.

Víte, kolik z toho je vyřešených a kolik nevyřešených?
To nevím, musel bych je spočítat. Určitě se ale nedá říct, že jsem vždy našel pachatele. Jenže se to nedá porovnávat. Je to míchání hrušek s jablky. Něco jiného je neobjasněná vykradená garáž, kde se ztratila koloběžka za šest set korun a něco jiného neobjasněná vražda.

Jak často se stává, že znáte pachatele a nemůžete mu to dokázat?
Kolegové takové zkušenosti měli, mne ale momentálně za poslední roky nic nenapadá.

Setkal jste se s nějakým opravdu brutálním případem?
Nejbrutálnější, co jsem vyšetřoval, byla vražda v Komárově v roce 2009. Pachatel tehdy nabídl jednomu páru přespání ve svém domě. Muže pak zabil, jeho tělo rozřezal a spálil. Dívku mezitím zavřel do kůlny. A zatímco pálil tělo jejího přítele, ji znásilňoval. Naštěstí se jí povedlo utéct, což jí zachránilo život. Na tomhle případu je navíc krásně vidět, že se na vyšetřování podílí spousta lidí. Už první dny na tom pracovaly desítky policistů. Dá se říct, že jsem vlastně byl „jen“ hlavní zpracovatel, ale určitě jsem to nebyl já, kdo ho vyřešil.

Pachatel tehdy nevypovídal, bylo složité ho usvědčit?
Nebylo. Dívka vše popsala a usvědčila ho. Navíc byla na místě spousta stop, například krev mrtvého na palici nebo sperma vraha na kanapi, kde ji měl znásilnit. Všechno do sebe zapadalo. Bylo to hrůzné, ale na dokazování to složité nebylo. A musím říct, že naprosto souhlasím i s rozsudkem. Vrah dostal od soudu doživotí a po případném propuštění z vězení musí do detenčního ústavu.

Překvapí vás ještě u vražd něco?
Nejvíc mne zaráží, že jsou často vlastně bezdůvodné. Pochopím, když řidič někomu zajede třeba dítě a jeho příbuzní pak chtějí vzít spravedlnost do vlastních rukou. Odsoudím to, ale ty pohnutky se dají pochopit. Že ale někdo zabije sousedku proto, že mu není po vůli, nebo muže kvůli tomu, že začal chodit s jeho bývalou přítelkyní, to nikdy nepochopím.

Zvykl jste si za ta léta na pohled na mrtvoly?
Naštěstí jsem zatím moc brutální případy neměl. U vražd šlo většinou o zastřelení nebo ubodání. Horší to bylo, když jsem ještě pracoval na okrese. Po dopravních nehodách, sebevraždách nebo pádu letadla totiž často zranění či mrtví vypadají mnohem hůř. Na pitevnu ale pochopitelně chodím. I když znám tisíc příjemnějších míst.

Sledujete osud případu poté, co jej předáte státnímu zástupci?
Ano, chodí mi rozsudky. Čtu je. Dokonce si je pak i zapisuji do svých poznámek o případech.

Čtete nebo sledujete detektivky?
Nečtu a detektivky sleduji jen některé. Vím totiž, že je to film, který nikdy nebude jako skutečnost. V poslední době jsem sledoval třeba sérii V hlavní roli zločin, ve které byly staré české detektivky. Některé byly docela podobné naší práci. A nenechám si ujít Profesionály, Columba nebo svého oblíbence Moulina.

Autor: Jan Němec

15.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

Součást mého přestupu byla i stavba tribuny, vzpomíná jubilant Václavíček

Brno /ROZHOVOR/ – Dodnes drží platný rekord, když v nejvyšší československé soutěži nastoupil ve 280 po sobě jdoucích utkáních bez přerušení. A všechny odehrál ve fotbalové Zbrojovce. Kapitána brněnské mistrovské party z roku 1978 Rostislava Václavíčka už těžko někdo překoná. Ve středu slaví olympijský vítěz z roku 1980 z Moskvy sedmdesáté narozeniny. „Vůbec se na to necítím. Když si vzpomenu, že jsme kdysi slavili tátových padesát a už byl pro mě starší člověk, mám hrůzu, zda se naše děcka na to taky tak dívají," usmívá se v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Hrozí jim vystěhování. Zhruba stovka obyvatel Bronxu demonstrovala v ulicích

Brno /FOTOGALERIE/ – Místo pečení vánočního cukroví řeší desítky rodin bydlících v brněnských bytových domech ve Vlhké, Bratislavské, Francouzské a Staré ulici, jestli budou mít v novém roce kde spát. Jak už Deník Rovnost informoval, majitel domů se je rozhodl vystěhovat. Obyvatelé bytů se proto rozhodli vyjít do ulic a protestovat. Asi stovka lidí chtěla po majiteli nemovitostí garanci, že nezůstanou na ulici.

Řečníka na univerzitě někteří lidé odmítli. Vadí jim jeho pornoherecká minulost

Brno – Přednáška o roli médií v ruské dezinformační kampani vyvolala v úterý diskuzi na brněnské Masarykově univerzitě. Někteří kritici totiž nepovažovali za vhodné, aby v diskuzi, kterou organizují studenti Fakulty sociálních studií, jako přednášející vystoupil Jakub Janda ze sdružení Evropské hodnoty. Muž měl totiž v minulosti zkušenosti s homosexuální pornografií. „Pornoherci vyslaní proruskými servery přednáší na univerzitě? Svět se zbláznil," komentoval třeba Stanislav Vaněk.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies