Úspěšnou ústavní stížnost podala jihomoravská policie, která areál využívá k výcviku, stejně jako strážníci a hasiči. Slouží také veřejnosti k rekreačnímu sportu. Na sporných pozemcích jsou například tenisové kurty, hřiště nebo trávníky.

Židé o parcely u řeky Svratky přišli poprvé za druhé světové války. Po jejím skončení se pozemky znovu dostaly do správy tehdejšího spolku Židovský dům v Brně. V roce 1950 pak spolek parcely za 520 000 korun prodal státu.

Současná justice rozhodla o převodu na Židovskou obec až po intervenci Nejvyššího soudu, který dospěl k závěru, že prodej se odehrál v tísni a za nevýhodných okolností. Proto se prý na situaci může vztahovat zákon o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holokaustem.

S tímto právním názorem ale ÚS nesouhlasí. Speciální norma nemůže napravovat údajnou křivdu, která vznikla až v roce 1950. Navíc ÚS nesouhlasil s tvrzením, že podmínky převodu byly nápadně nevýhodné.

Podle ústavní stížnosti majetkovou křivdu napravilo už poválečné vrácení pozemků. Policie argumentovala také tím, že sporné nemovitosti tvoří funkční celek, který stát potřebuje jako výcvikovou a logistickou základnu speciálních útvarů Policie ČR.