Jednoho dne odešli ze svých domovů a už se nikdy nevrátili. Příbuzní se ze strachu o jejich život obrátili na policisty, aby jim je pomohli najít. Řeč je o pohřešovaných. Policie v loňském roce vyhlásila pátrání po 409 nezvěstných lidech z Jihomoravského kraje. Většinu z nich se podařilo najít.

Policisté dostávají v průměru nejméně jedno hlášení o ztraceném člověku denně. Jen od začátku letošního roku přibylo do databáze pohřešovaných na jižní Moravě šest lidí. „Nyní pohřešujeme dvaašedesát osob. Z toho patnáct lidí hledáme od loňského roku. Devětadvacet je v pátrání přes pět let a třiadvacet lidí postrádají příbuzní přes deset let," sdělil jihomoravský policejní specialista na pátrání po lidech Miroslav Novotný.

Tři neúspěšní

Loni se pátračům podařilo najít 394 pohřešovaných z 409 ohlášených případů. „Za posledních dvacet let zůstávají v průměru tři nevyřešené případy ročně," dodal Novotný.

Upozornil také, že je důležité si uvědomit rozdíl mezi pohřešovanými a hledanými. „Pohřešovaní jsou lidé, kteří se ztratili nebo odešli z domu. Na policii se o pomoc obrátili jejich příbuzní. Po hledaných policie pátrá proto, že porušili zákon nebo o pomoc s jejich nalezením požádal soud," vysvětlil Novotný. Hledaných je mnohonásobně víc než těch pohřešovaných.

Z policejních statistik vyplývá, že téměř šedesát procent pohřešovaných jsou děti a mladiství. Podle brněnského psychologa Pavla Nepustila děti často utíkají, protože na sebe chtějí upozornit. „Jedná se o takzvané demonstrativní útěky. Děti mají nějaký problém, ale nevědí, jak o něm s rodiči začít mluvit. Řeší to útěkem z domova," vysvětlil psycholog. Podle něj tyto děti chtějí, aby je někdo našel. Nechávají po sobě proto více či méně patrné stopy.

Dalším důvodem, proč děti utíkají z domu, jsou podle Nepustila problémy s drogami. Po některých dětech je také vyhlášeno pátrání, protože ho unesl některý z rodičů. Podle policistů se to ale neděje často. „Jedná se o desetiny procenta ze všech pohřešovaných," řekl pátrač.

Dospělí se podle psychologa nejčastěji ztrácejí v souvislosti s nějakou psychickou poruchou nebo nemocí. „Opouští dům pod vlivem bludu. Často se ztrácejí také staří lidé, kteří si vyjdou třeba na procházku. Při ní se ztratí nebo prostě zapomenou, kde vlastně jsou," informoval Nepustil.

Pomoc od detektivů

Pomoci s hledáním příbuzných mohou také soukromí detektivové. „Lidé se na nás obracejí ve chvílích největšího zoufalství. Kdy už od ztracení uplynulo třeba několik dní a policie jim nedokázala nijak pomoct," řekl soukromý detektiv Miroslav Krejčí. Podle něj je důležité začít pohřešovaného hledat co nejdřív.

Pomoc soukromého detektiva není na rozdíl od policejního pátrání zadarmo. „Za práci si žádáme průměrně 250 korun za hodinu, ale je to u každého případu jiné. Někdy se dopředu domluvíme na paušální částce za daný úkol. Pokud ale vyhodnotíme, že vyřešit případ není v našich silách, klienta odmítneme," doplnil Krejčí.

Pátrání po ztracených je pro jejich příbuzné velmi psychicky náročné. „Je proto důležité, aby příbuzní mysleli také na sebe, nejen na pohřešované. Aby si našli nějaký způsob, jak se alespoň na chvíli odreagovat," poradil psycholog. Podle něj je také důležité o problému mluvit s okolím, nedusit to v sobě.

Nosil na krku statisíce. Zmizel
Starovičky - Přes dva roky policie pátrá po šestačtyřicetiletém podivínovi ze Staroviček na Břeclavsku. Muž, kterého lidé denně potkávali na silnici mezi Hustopečemi a Starovičkami, jak táhne káru naloženou harampádím, v říjnu 2011 zmizel. Policie si myslí, že se nejspíš stal obětí trestného činu.

Jiří Melichar, nejznámější obyvatel Staroviček, se proslavil tím, že ve svém domku skladoval harampádí. Na svůj pozemek ho denně svážel na kárce. Vydělával si prodejem železa. „Peníze ale neutrácel. V obci se vědělo, že své úspory nosil přivázané v několika peněženkách na krku," popsala podivína policejní mluvčí Petra Vedrová. Nikdo ale netušil, kolik se Melicharovi podařilo našetřit.

Zjistily to až zdravotní sestry v bohunické nemocnici v Brně, kam Melichara přivezla v roce 2010 záchranná služba po tom, co jej na jeho obvyklé trase mezi Hustopečemi a Starovičkami srazilo auto. „Ukázalo se, že muž měl na krku hotovost ve výši několik set tisíc korun," sdělila mluvčí. Tato informace se dostala také do médií.

Muž se po čase vyléčil a vrátil se ke své pravidelné činnosti. Každý den ho zase obyvatelé Staroviček potkávali na silnici s kárkou plnou nepotřebných věcí. Jednoho dne se ale ztratil.

Starosta obce Vladimír Drbola to oznámil na policii. „Lidé ze Staroviček nesouhlasili s jeho způsobem života. Brali ho ale jako plnohodnotného obyvatele obce. Zajímali se proto o to, kam se poděl," popsal vztah Starovičských k Melicharovi starosta.

Policie po muži vyhlásila pátrání. „V polích kolem silnice se našla pouze jeho kárka a kolo. Policisté pak objevili i stopy krve. Myslíme si proto, že mu někdo ublížil," sdělil Drbola. K tomuto tvrzení se přiklonili také policisté. „Když se lidé dozvěděli, kolik peněz nosí u sebe, mohl se je někdo rozhodnout získat a Melichar se tak mohl stát obětí trestného činu," řekla Vedrová.

Většina případů končí šťastně

Jižní Morava - Většinu lidí, po kterých policisté pátrají, se podaří podle specialisty Miroslava Novotného v pořádku najít. „Jen minimum pohřešovaných najdeme mrtvých," tvrdí policejní specialista na pátrání po zmizelých lidech Miroslav Novotný.

Co mají příbuzní udělat, když zjistí, že se někdo z rodiny ztratil?

Než začnou alarmovat policii, měli by obtelefonovat kamarády a známé pohřešovaného, zda se nezdržel u nich. Pokud o něm nikdo nemá informace, je čas obrátit se na policii. Čím dřív se s pátráním začne, tím větší je šance na nalezení. Pokud si ale příbuzní myslí, že pohřešovaný je ohrožený na životě, měli by policii kontaktovat okamžitě.

Jak nejdéle jste hledali pohřešovaného?

Nemáme na to žádnou statistiku. Vzpomínám si ale na případ z loňského roku, kdy se nám po sedmi letech podařilo objasnit případ ztracené důchodkyně. Bohužel jsme ženu našli mrtvou. Na policii loni někdo oznámil, že našel v lese lebku. Odborníci udělali její rozbor, při kterém zjistili, že se jednalo o starší ženu, která byla na operaci hlavy. Porovnání s databází pak ukázalo, že jde o danou pohřešovanou. Většinu oznámení se ale daří vyřešit ještě v roce, kdy se pohřešovaný ztratil.

Stává se často, že pohřešované najdete až po smrti?

V drtivé většině případů člověka najdeme živého. Dokonce i případy, které vyřešíme třeba až po víc než deseti letech, končí šťastně. Většinou se totiž jedná o lidi, kteří odjeli do zahraničí, neinformovali o tom rodinu a po letech se vrátí domů.

Jak postupují policejní pátrači při hledání?

Přesně to popsat nemůžu. Obecně ale platí, že obtelefonujeme všechny nemocnice, zda není tam. Poté pátráme na místech, kde se pohřešovaný mohl ukrýt. Například u známých nebo na jeho oblíbeném místě.

Pokud člověka vypátráte, ale on si nepřeje, abyste o něm informovali rodinu, vyhovíte mu?

Pokud je to plnoletý, svéprávný člověk, tak ano. Nemůžeme bez jeho svolení informovat rodinu o místě, kde se nachází. Oznamovateli sdělíme, že pátrání skončilo. Většinou je alespoň ujistíme, že hledaný člověk je v pořádku. 

 

MICHAELA ŘÍMANOVÁ, ZPRAVODAJOVÉ ROVNOSTI