Vražd na jižní Moravě v roce 2008 ubylo. Vrazi zabili 31 lidí

Neznámý násilník, který zaútočí v temné uličce? Kdepak. Většina obětí na jižní Moravě své vrahy znala. Nejčastěji jím byli manžel, otec, syn či jiný příbuzný. Vyplývá to z policejních statistik, které tvrdí, že nejobvyklejším místem činu je rodinný dům či byt. Kriminalisté zároveň upozorňují, že počet vražd v roce 2008 klesl. A víc jich také dokázali objasnit.

„Do konce loňského listopadu vyšetřovala jihomoravská kriminálka osmadvacet vražd. V prosinci přibyly další tři, takže konečné číslo je jedenatřicet,“ vypočítal jihomoravský policejní mluvčí Pavel Šváb. Statistiky podle něj nejsou definitivní. „Zcela přesná čísla budeme mít k dispozici asi až koncem ledna. Výrazná změna v počtech vražd by v nich však být neměla,“ doplnil Šváb.

Poslední vraždu začali vyšetřovatelé řešit na Boží hod. Dvaapadesátiletého muže a jeho jednapadesátiletou manželku zavraždil den před Štědrým dnem jednačtyřicetiletý bratr zemřelého. Policii zavolal dva dny poté pod záminkou, že se nemůže dostat do domu svých příbuzných. Nakonec se k vraždě bratra i své švagrové přiznal sám.

Motivem vrahů, kteří vloni na jihu Moravy zabíjeli, byl většinou osobní spor nebo peníze. To, že v kraji nezabíjejí suroví a masoví vrazi, ale rodinní příslušníci, kriminalistické odborníky nepřekvapuje. „Lidé mají představu zkreslenou detektivkami. Ve skutečnosti se mezi sebou nejvíce zabíjejí příbuzní a známí,“ uvedl emeritní detektiv Miloslav Jedlička z Brna.

Důvodem zabíjení je podle bývalého kriminalisty nejčastěji žárlivost nebo závist. „Pomalu se hromadí jeden problém za druhým, až jednou pohár trpělivosti přeteče,“ vysvětlil Jedlička, který se vraždám dlouhodobě věnuje. Jeho slova potvrzuje i psycholog Karel Netík. „Pachatelem bývá ten slabší, který v sobě dusí následky ponižování od toho silnějšího, nebo jeho nevěru. Pak selže sebekontrola a agrese vzplane,“ řekl Netík.

V afektu poslouží jako vražedný nástroj to, co je právě po ruce. „Sekera, nůž, ale i palička na maso nebo lopatka na smetí,“ vyjmenoval Jedlička smrtící zbraně. Vraždy ze žárlivosti mají další zvláštnost: pachatelé se často sami udají. Trápí je výčitky svědomí. „Někdy vyšetřovatelé trestný čin překvalifikují na ublížení na zdraví s následkem smrti. Pachatel prostě neodhadne dopad svého činu. Oběť ani zabít nechce. Často je navíc pod vlivem alkoholu,“ řekl Jedlička.

V poslední době se kriminalisté setkávají také s tím, že vrah si okamžitě po činu sáhne i na život svůj. Zachoval se tak například šedesátiletý muž z Jeseníku, který loni v červenci zastřelil v nákupním centru Galerie Vaňkovka o deset let mladší známou.

„V kavárně si naplánovali schůzku, na níž se měli bavit o doplatku za převod bytu v Lipovské ulici v Jeseníku. Muži se zdálo peněz málo, a tak na oběť vystřelil. Žena byla na místě mrtvá. Muž pak obrátil zbraň proti sobě a zastřelil se,“ přiblížil událost jeden z kriminalistů, který na případu pracoval. V srpnu zase v Čechyni na Vyškovsku vraždil otec kulturisty Radka Suchomela. Zastřelil svou ženu, syna a pak i sám sebe.

Nejen díky podobným případům se jihomoravská kriminálka může pyšnit vysokým procentem jejich objasněnosti. Ta je téměř stoprocentní. Pomáhají jim k ní vědecké technologie, které se rok od roku zlepšují. Dokonalá vražda prý navíc neexistuje. „Pachatel vždy po sobě zanechá nějakou stopu. Čas pracuje pro kriminalisty, ne pro vraha. Mnoho trestných činů odhalí například rozbor DNA,“ podotkl Šváb.