„Obžalovaný spáchal vraždu na dvou lidech, předem si ji pečlivě naplánoval, a samotné provedení bylo mimořádně brutální, navíc ze zavrženíhodného důvodu,“ zdůvodnil verdikt předseda senátu Michal Zámečník.

Samotný čin se stal v noci na 12. října loňského roku ve Srázné ulici v Jihlavě. S myšlenkou na vraždu nejbližších příbuzných Marek Č. už koketoval měsíc předtím. V osudný den se definitivně rozhodl. Z Brna do Jihlavy vyrazil autem. Nejel po dálnici, aby se vyhnul kamerám. Na cestu si vzal náhradní oblečení včetně rukavic a vražedného nástroje – nože s čepelí dlouhou čtyřiadvacet centimetrů, který měl po dědovi. Od cesty do Jihlavy ho neodradilo ani to, že během jízdy dostal pokutu za to, že mu nesvítilo jedno světlo. Ještě než vešel do bytu své matky, v garáži se převlékl a ve sklepě na sebe navlékl starý kabát. Na ruce si nasadil gumové rukavice a byt si otevřel vlastními klíči. Marek Č. se prakticky ihned s nožem v ruce vrhl na svou matku, která se vzbudila. Začal do ní bezhlavě bodat.

Matka se sice bránila, ale proti noži neměla šanci. Marek Č. matku natlačil na postel do ložnice, kde ji ještě několikrát bodl a nakonec podřízl. „Šlo o mimořádně brutální útok vedený extrémní silou, o čemž svědčí i to, že obžalovaný oběti přeťal žebra. To je naprosto ojedinělá věc. Celkem pak oběti zasadil šestadvacet bodných a řezných ran,“ uvedl soudce Zámečník.

Krajský soud v Brně začal projednávat dvojnásobnou 
vraždu v Jihlavě.
 Obžalovaným je
 nadějný hudebník Marek Č.
Bratrovi skoro uřízl hlavu

Matka byla na místě mrtvá. Poté vešel Marek Č. do pokoje svého mentálně postiženého bratra, kterého vzbudil křik matky. Marek Č. ho ujistil, že se nic neděje a může klidně spát dál. Poté muž asi hodinu chodil po bytě a přemýšlel co dál. Nakonec se vrátil do pokoje bratra a i jeho zavraždil. „Bratra podřízl s tak extremní silou, že se dá s nadsázkou říci, že mu skoro uřízl hlavu. Nůž se totiž zastavil až o krční páteř, na níž byly patrné zářezy od nože, což je něco nevídaného,“ poznamenal soudce Zámečník.

Po vraždě bratra Marek Č. udělal v bytě nepořádek, aby to vypadalo jako loupežné přepadení, a z bytu odnesl přes sto tisíc korun. Poté se v garáži opět převlékl a odjel zpátky do Brna, kde se choval, jako by se nic nestalo. Marek Č. dokonce řekl, že se cítil, jako by z něho něco spadlo, a ulevilo se mu.

Do bytu se vrátil o tři dny později. Zavolal na tísňovou linku a předstíral, že své příbuzné našel už mrtvé. U soudu tento záznam zazněl. Marek Č. na něm pláče a chová se, jako kdyby on nebyl tím, kdo vraždil. Když pak kriminalisté Marku Č. řekli, že vědí o jeho cestě do Jihlavy v den vraždy podle pokutového bloku, Marek Č. se ke všemu přiznal. Tvrdil, že čin spáchal, protože nevydržel tlak své despotické matky, která ho měla několik let psychicky týrat. Bratra údajně zabil, protože věděl, že stejně skončí ve vězení a on by zůstal na světě sám. Na tyto okolnosti kladl důraz i obhájce Aleš Čáp z Jihlavy během závěrečné řeči, který pro svého klienta navrhl trest mezi šestnácti a sedmnácti lety.

Ilustrační foto.
Na dálnici se pohyboval opilý stopař a muž na babetě

Obžaloba ještě tvrdila, že Marek Č. bratra zabil jako nepohodlného svědka. Podle soudu ale o vraždu na svědkovi nešlo, protože Marek Č. od začátku plánoval i jeho vraždu. Podle soudu Marek Č. vraždil mimo jiné i kvůli majetkovému prospěchu, protože kdyby nebyl odhalen, mohl se stát univerzálním dědicem, čehož si byl vědom. To ale obžalovaný po celou dobu popíral. Tvrdil, že měl dostatek peněz i práci. Podle znalců ale hrály peníze v jeho životě důležitou roli. Ze spisu vyplývá, že si mimo jiné nechal od otce vyplácet výživné na studia, přestože už do školy dávno nechodil.

Podle soudu v tomto vedl dvojí život jako Jekyll a Hyde, když rodině tvrdil, že stále studuje. Tajil to před otcem i matkou a podle soudu byl zdatným lhářem. Marku Č. hrozil trest od patnácti do dvaceti let, případně trest výjimečný. K tomu se nakonec soud nepřiklonil, přihlédl k jeho absolutní bezúhonnosti, přiznání, spolupráci s policií, projevené lítosti a i kladnému hodnocení například z různých hudebních spolků, kde působil jako houslista, skladatel, organizátor různých akcí, byl vstřícný, veselý a dokázal stmelovat kolektiv. „Navenek sice působil seriózně, ale rodinné záležitosti nedokázal racionálním způsobem zvládnout,“ upozornil žalobce Jiří Morava.