VYBERTE SI REGION

Adoptuj si babičku, vybízí nový projekt v Brně

Jižní Morava – Přesně vědí, co platí na dětskou rýmu a co na odřené koleno. S přehledem zvládnou kynuté knedlíky i rozbitou tříkolku. Nevadí jim dokola vyjmenovávat, kdo stojí v řadě v pohádce O veliké řepě. Mají v tom totiž mnohaletou praxi. A navíc i čas, který zaměstnaným rodičům schází.

11.12.2010 5
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Martin Divíšek

Dědu a babičku, o kterých je řeč, by řada rodin potřebovala nakopírovat. Minimálně v Brně jim teď svítá naděje na zlepšení. Nejspíš už příští rok tam bude možné prarodiče adoptovat.

Pomocná ruka

Adoptuj si babičku je také pracovní název projektu, za kterým stojí brněnské Centrum pro rodinu a sociální péči. Když se o něm doslechla čtyřiašedesátiletá Zdeňka Karmazínová, nejdřív se zarazila. „Pak jsem o tom ale začala přemýšlet. A uvědomila si, že to přesně odpovídá mojí zkušenosti, přestože už je to čtyřicet let nazpět. Moc by mi tehdy pomohlo, kdybych měla nějakou adoptivní babičku k ruce,“ řekla Karmazínová.

Právě ona byla jednou z prvních žen, které se o novinku Centra pro rodinu a sociální péči zajímaly. Smyslem projektu, který nyní hledá první účastníky, spočívá ve zprostředkování kontaktu mezi staršími lidmi a mladšími rodinami. Důchodci, kteří se cítí osamělí a mají chuť projekt vyzkoušet, mohou nabídnout třeba pomoc v domácnosti nebo hlídání dětí.

A naopak získat společnost a rozptýlení. „Jedním z bolestných jevů dnešní doby jsou osamělí starší lidé. Mají pocit, že už nejsou nikomu užiteční. Na druhé straně mnoha mladým rodinám chybí v bezprostřední blízkosti zástupce starší generace,“ poznamenal brněnský biskup Vojtěch Cikrle.

Jak rychle se fenomén adoptivních prarodičů v kraji rozmůže, zatím jasné není. První schůzky, na kterých se zájemci z řad důchodců a rodin mohou seznámit, se mají v Brně uskutečnit ještě před Vánoci. „Už se nám ozvalo i několik rodin, trochu jsme ale přibrzdili. Chceme vyjednat podporu města a vše dobře připravit. Nic podobného se totiž v České republice ještě dlouhodobě neujalo,“ podotkl ředitel Centra pro rodinu Vít Janků.

Svést k sobě cesty starších a mladších lidí totiž není úplně jednoduché. Pokusili se o to před časem například v brněnském Domově pro důchodce ve Foltýnově ulici v brněnské Bystrci. „Učitelky z mateřské školy přišly s nápadem zapojit obyvatele do práce s dětmi. Měli jsme představu, že by třeba občas četli pohádky. Z nějakého důvodu to ale lidé odmítli,“ řekla ředitelka domova Květuše Šoupalová.

Větší zkušenosti nemají ani v jiných městech kraje. „Náš orgán péče o děti samozřejmě funguje. Ale adopce babiček? O tom jsme opravdu neuvažovali,“ konstatoval šéf odboru sociálních věcí břeclavské radnice Zdeněk Janíček.

Zkušenost ze Západu

Brněnskou socioložku Lucii Vidovićovou podobné reakce nepřekvapují. „Tato forma dobrovolnictví je obvyklá spíš na Západě. Tamní důchodci jsou někdejší květinové děti, podobné aktivity jsou pro ně samozřejmost. Řadě lidí jsou ale stále ještě vzdálené,“ podotkla Vidovićová.

Podle Radka Svobody, který je otcem malých dvojčat, ale brněnská novinka šanci na úspěch má. „Naši prarodiče sice žijí ve stejném městě, u většiny mých známých to tak ale rozhodně není. Pokud máte babičku vzdálenou stovky kilometrů, pomoc jiného člověka může být velmi vítaná,“ upozornil Svoboda.

Adopcí na dálku ubývá. Kvůli krizi

Jižní Morava – Alfredu Bandovi je jedenáct let a žije v domku z nepálených cihel na okraji zambijského hlavního města Lusaka. Většinu času tráví stejně jako jeho kamarádi na ulici, kde prodává pečivo. Ale pokud jde o budoucnost, má v hlavě úplně jiný plán. Dokončit základní školu. A přihlásit se do kurzu pro účetní. Chybí mu k tomu jen málo. Necelých osm tisíc korun ročně. Člověka, který mu touto částkou přispěje, teď hledá na jižní Moravě.

Alfred je totiž jedním ze zambijských dětí, pro které brněnská nezisková organizace Njovu shání sponzory. V poslední době je ale lidí, kteří mají o takzvanou adopci na dálku zájem, stále méně. „Bohužel hlavně poslední rok znamenal docela kritické snížení počtu adoptivních rodičů,“ potvrdila Veronika Šimečková, která se jako koordinátorka tomuto druhu pomoci věnuje už několik let.

Se stejným problémem se teď podle ní potýká prakticky každý, kdo se o zprostředkování pomoci dětem z rozvojových zemí pokouší. Lidé jsou méně ochotní přispívat ostatním, sami totiž víc šetří kvůli hospodářské krizi. „V další organizaci, kde jako dobrovolník také pomáhám, za poslední půlrok ubylo pět set adoptivních rodičů z celkem tří tisíc adopcí na dálku,“ poznamenala Šimečková.

Podobnou zkušenost má i Martina Chrástecká z blanenské pobočky Centra Narovinu, které zprostředkovává podporu dětem z Keni. „Pokud to v poslední době někdo ze sponzorů vzdal, byl nejčastější důvod peníze,“ podotkla Chrástecká.

Psycholog Josef Zeman vzájemnou pomoc důchodců a mladých rodin chválí. Říká: I starý člověk chce být užitečný

ROZHOVOR
– Brněnský psychoterapeut a manželský poradce Josef Zeman projekt Adoptuj si babičku vítá. „Konečně se toho někdo ujal,“ podotkl Zeman.

Jak jako odborník projekt Adoptuj si babičku hodnotíte?

Myslím si, že je to výborná věc. Měl jsem už několikrát možnost zprostředkovat kontakt staršího člověka s mladší rodinou a mám s tím dobré zkušenosti. Zvláště v jednom případě se to velmi povedlo.

O jakou situaci šlo?

Přišla za mnou paní , která se léčila s depresí. Měla však velký strach z léků. Usoudil jsem, že může jít o situační depresi. Tedy stav pramenící z nepříznivé situace. Ta paní byla totiž velmi osamělá. A podařilo se mi zařídit, aby ji oslovila jedna mladá rodina. Nejprve ji pozvali na oběd. Pak mamince, která byla doma s třetím dítětem, klientka začala pomáhat. Postupně se velmi sblížili a ona se s pocity osamění vypořádala.

Projekt tedy pomáhá starším lidem především po psychické stránce?

Ano. Starší člověk je méně pružný, má strach ze změn, nebo že se na něj někdo bude zlobit. Vztahy s jinými lidmi než s vlastními dětmi má proto sklon spíš omezovat a tohle je příjemný způsob, jak mu navázání kontaktu umožnit. A ještě jedna věc. Často se setkávám s přístupem, že důchodce má hlavně nepřekážet. Trend poslední doby, takzvané aktivní stáří, to potvrzuje. Nesměřuje totiž k ničemu jinému, než aby byl starý člověk nezávislý. Nesmíme však zapomínat, že také chce být užitečný.

Oblíbenci? Velké kočky a surikaty

Jižní Morava – Pětistovka. Nebo také padesát tisíc korun ročně. Právě na tolik vyjde fandy zvířat adopce některého z obyvatel brněnské zoo. V posledních několika letech se tento druh sponzorství v zoologických zahradách stal skoro samozřejmostí. Adoptovat je ale možné i zvířata, na která se tolik obdivovatelů dívat nechodí. Třeba psy v útulku.

Touto cestou mohou lidé podpořit například útulek ve znojemských Příměticích. „Jde o zvířata, která v útulku strávila z různých důvodů třeba i několik let a postupem času se z nich stali v podstatě neudatelní psi,“ vysvětluje web útulku.

Kromě starých zvířat se k nim řadí i psi s nejrůznějšími zdravotními handicapy. Adopce je určená hlavně lidem, kteří už psího společníka doma mají a dalšího by nezvládli. Nebo na vlastní zvíře nemají čas.

Své sponzory mají i obyvatelé zoologických zahrad. „Až na několik málo výjimek má každý druh chovaný u nás svého adoptivního rodiče nebo přispěvatele. Dohromady máme bezmála sto padesát různých druhů zvířat. Adopce většinou není určená konkrétnímu zvířeti, ale celému druhu. Netýká se to však mediálních hvězd, jako byla medvíďata Bill a Tom,“ vysvětlil mluvčí brněnské Zoo Pavel Hrazdíra.

Na zvířata přispívají jak jednotlivci, tak i celé skupiny, hodně oblíbené jsou adopce i u škol všech stupňů. Méně často tímto způsobem zvířata podporují naopak firmy. „Nejoblíbenějším zvířetem sponzorů je v Brně bezkonkurenčně surikata, za kterou adoptivní rodiče zaplatí tři a půl tisíce korun ročně,“ informoval Hrazdíra.

Za rok tímto způsobem do rozpočtu brněnské zoo přibude víc než milion korun, který putuje na krmení nebo opravu ubikací zvířat. Podporu prostřednictvím adopcí už deset let umožňuje i ZOO Hodonín, i když v mnohem menším měřítku. „Za loňský rok byl čistý výtěžek asi sto tisíc korun,“ podotkl ředitel hodonínské zahrady Jiří Koliba.

Tamní návštěvníci mají trochu jiný vkus než v Brně. Největšímu zájmu se těší kočkovité šelmy. „Jednu podpořil i zpěvák Petr Bende, který má u nás jaguářici. Zajímavě si sponzoring rozdělily kroužky mládeže. Skupina pojmenovaná Plameňáci pomáhá plameňákům, Sovičky zas sovicím sněžným,“ podotkl Koliba.

LUCIE HRABCOVÁ
ZPRAVODAJOVÉ ROVNOSTI

11.12.2010 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Měl podpírat německou dálnici. Místo mostu stojí u přehrady jen osamělé torzo

Brno – Zakázaná výzva lákala před lety horolezce u brněnské přehrady. Ještě v devadesátých letech minulého století mohli lézt na opuštěný pilíř Hitlerovy dálnice, dnes už zde ale platí zákaz. Právě pozůstatku po nikdy nedostavěné dálnici je věnován další díl pravidelného seriálu Brněnského deníku Rovnost Brněnské mosty.

Výstava Betlémů láká na tři sta let staré modely. A možná i na historický objev

Předklášteří – Století staré modely Betlému nebo možný historický objev lze spatřit na týdenní výstavě v Předkláštěrí. Kromě nich si návštěvníci mohou spatřit kresby andělů žáků místní základní školy.

Zbrojovce začala zimní pauza. Dobrý start jara nám dodá kyslík, myslí si Hyčka

Brno – Poslední trénink, po němž začalo hráčům třítýdenní volno. Fotbalisté brněnské Zbrojovky v pátek měli poslední sraz, na kterém společně ukončili volnější týdenní přípravu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies