Na jedné straně fotbalisté, kteří si užívají slávy a luxusu a kluby za ně platí miliony korun. Na druhé lidé, které osud připravil o domov a jsou rádi, když mají kde přespat a dostanou teplou polévku. Tyto rozdílné světy se sešly na fotbalovém hřišti Základní školy v Křenové ulici. Prvoligoví hráči 1. FC Brno včera přijali výzvu Armády spásy k přátelskému utkání s brněnskými bezdomovci.

Sedm profesionálních fotbalistů si přijelo jen tak zakopat, nikdo ani nepočítal skóre. A v zápase s bezdomovci si vyzkoušeli netradiční role. Třeba záložník Tomáš Polách se v úvodu staví do branky. „Hlavně je nenechte, aby na mě stříleli,“ křičí na spoluhráče. Za pár okamžiků už letí na jeho hlavu prudký míč. Polách se jen schovává za ruce. „Proč to vyrážíš? To máš chytat!“ smějí se mu spoluhráči.

Je vidět, že tým 1. FC Brno okolo kapitána Jana Trousila parta z ulice trochu zaskočila. „Pořádně nás překvapili. Ti kluci fotbal umějí,“ uznává Trousil.

Bezdomovcům se ze známých fotbalových jmen kolena rozhodně neklepou. „Fotbal jsem hrál odmalička. Pořád se snažíme chodit hrát, takže jsem ani z toho zápasu nebyl nervózní,“ říká Petr Minster, který nad účastí v zápase neváhal. „Taky to je super zážitek,“ dodává. Nejvíc si užívá druhou část, kdy se obě mužstva promíchají a on se svými vzory hraje v jednom týmu.

Jeho příběh ukazuje, že osud může být stejně vrtkavý jako štěstí na hřišti. V dětství hrál Minster závodně fotbal, stejně jako jeho včerejší profesionální soupeři. Jeden čas to zkoušel i v brněnské Zbrojovce. „Vydržel jsem u toho asi do sedmnácti,“ říká Minster. Jeho život pak ale nabral jiný směr. Teď ve třiceti letech se dostal do situace, kdy musel vyhledat pomoc Armády spásy.

„Bydlel jsem u přítelkyně, ale asi před třemi měsíci jsem musel odejít, protože jsem se rozhádal s jejími rodiči. Skončil jsem na ulici. Chci to co nejdřív vyřešit, máme malé dítě,“ líčí Minster.