Desítkám Kašparů, Melicharů i Baltazarů, kteří se sešli v Brně katedrále na Petrově, v neděli požehnal biskup Vojtěch Cikrle.

Pořadatelé očekávají, že se do sbírky na jižní Moravě a části kraje Vysočina letos zapojí opět více než tři tisíce tříkrálových skupinek. „Vloni dárci věnovali na území brněnské diecéze bezmála patnáct milionů korun a podpořili tak více než stovku projektů na pomoc lidem v nouzi u nás i v zahraničí,“ uvedla mluvčí Diecézní charity Brno Diana Tuyet-Lan Kosinová.

Loňská sbírka podpořila například přestavbu brněnského Domova pokojného stáří Kamenná, rekonstrukci střechy objektu Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě nebo rozvoj Charitní ošetřovatelské služby Oblastní charity.

„Desáté výročí je pro nás důvodem k obrovské radosti, ale ještě větším závazkem. Chtěl bych poděkovat všem dárcům za podporu, kterou nám už deset let projevují,“ řekl ředitel Charity České republiky a Diecézní charity Brno Oldřich Haičman.

Tři králové: mezigenerační parta

Co společného má student, loutkář a vědec v důchodu? Na počátku nového roku obléknou exotické kostýmy, na hlavy nasadí koruny a společně se vydají do lednového mrazu. Jako tři králové u dveří brněnských domácností prosí o pomoc pro ty, kteří ji potřebují.

Eduarda Severu v kostýmu krále Kašpara, Jinřicha Lavičku jako Melichara a Jana Benýška se začerněnou tváří mudrce Baltazara znají především obyvatelé brněnských Černovic. „To je náš rajón. Předevčírem jsme v něm začali s koledováním, letošní ročník končí v polovině ledna. Občas někoho překvapí, když se objevíme u dveří už před šestým lednem nebo naopak až po tříkrálovém svátku. Jinak bychom ale všechny obejít nestihli,“ vysvětluje Severa.

Nejvíc prý do sbírky přispívají překvapivě právě ti nejchudší. „Případů, kdy nás úplně odmítnou, je opravdu zanedbatelný počet. A pokud se to přece stane, nic si z toho neděláme. Povzbuzuje nás spousta minipříběhů, které společně zažíváme,“ vypráví Severa.

Do paměti se mu nejvíc vryla loňská příhoda z autobusu. „Vyjeli jsme do terénu linkou číslo sedmačtyřicet směrem na Černovice. Neřekli jsme ani slovo, ale řidič, který byl ve službě nám pokynul, abychom přišli za ním. Když zastavil, dostali jsme od něj první příspěvek,“ líčí Severa.

Jako král Kašpar se sbírky, kterou na jižní Moravě pořádá Diecézní charita Brno, účastní už podeváté. „Zatím jsem vynechal jen jedinkrát, a to v prvním roce sbírky. Bohudík jsem stále zdravý a jsem rád, že tímto způsobem mohu druhým pomoci,“ říká Severa, který dříve pracoval jako odborný pracovník Akademie věd České republiky na zeměpisném ústavě.

Připouští, že jeho tříkrálový tým působí poněkud nesourodě. Benýškovi, který se živí vyřezáváním loutek pro brněnské divadlo Radost, je sedmadvacet let. Budoucí strojní inženýr Lavička je o čtyři roky mladší. Severa je ale mezi koledníky Tříkrálovské sbírky suverénně nejstarší.

„Jsme taková královská mezigenerační parta. Jsem z těch dříve narozených, kolik roků mi ale přesně je, neřeknu. Berte to jako moje královské tajemství,“ mrkne král Kašpar spiklenecky na zbylé dva mudrce.