Do Manchesteru přijel před devíti měsíci za prací. Bydlí se sedmi českými spolubydlícími. Jen pár kilometrů od koncertní haly, kde se v pondělí večer odpálil terorista a zabil dvaadvacet lidí. „Pracuji ve skladu, zrovna jsem byl na noční směně. O tragédii jsem se dozvěděl v kantýně," popisuje bývalý student brněnského Vysokého učení technického.
I on je součástí půlmilionového průmyslového města, které se snaží vzpamatovat z tragédie, při níž umíraly převážně děti. „Jezdím z práce kolem stadionu Manchesteru United. Spousta policistů tam kontroluje batohy procházejících lidí. Ve městě se pohybuje mnohem víc policistů a vojáků. Občas nad hlavami proletí vrtulník. Ale jinak se všichni snaží dívat dál," všímá si mladík původem z Karviné.
Když nepracuje, sleduje dění ve městě. „Evakuovali i obchodní centrum. Naštěstí to byl jen planý poplach," líčí.
Podobně jako tisíce dalších Čechů si přijel do Velké Británie vydělat peníze. U místních obyvatel cítí velkou sounáležitost. „Hodně vzrostla, lidi se scházejí na náměstí a vymezují se proti terorismu," vypráví.
Manchester je také domov dvou fotbalových klubů. Legendárních týmů a běžně také nesmiřitelných rivalů. City a United. V těchto dnech jde však fotbal a sportovní zápolení stranou. Fanshopy jsou zavřené, sportovní hvězdy kondolují rodinám obětí. „Teď se všichni spojili. Na transparenty napsali Manchester a City United against hate (Manchester, město spojené proti nenávisti pozn. red.) Symbolicky si vyměnili klubové barvy," říká Kabourek.
Podobně jako jeho spolubydlící v domě nechce nic měnit na svém životě v Manchesteru. „Je to fajn město. Docela rychle jsem si tady zvykl. Na akce budu chodit dál. Pravděpodobnost, že se stanete terčem teroristického útoku, je menší než se třeba stát obětí letecké dopravní nehody. Se strachem nemám problém. Musíme žít dál," má jasno.