VYBERTE SI REGION

Pochod do Pohořelic oživil vzpomínky na vyhnání Němců

Brno, Pohořelice /FOTOGALERIE, VIDEO/ – „Tohle místo? Ne, to si nevybavuju. Je to tu hezké,“ rozhlíží se Eva Horáková po sluncem zalitém nádvoří brněnského augustiniánského opatství. Na stejném místě naposledy stála jako pětiletá. Cestě, na kterou se po pětašedesáti letech znovu chystá vykročit, někteří říkají brněnský pochod smrti.

6.6.2010 31
SDÍLEJ:

Lidé si přišli připomenout divoký odsun brněnských Němců symbolickým pochodem, který uspořádalo Fórum pro česko-rakouský dialog k výročí odsunu brněnských Němců.Foto: DENÍK/Attila Racek

„Vybavuju si jen to, jak jsme s maminkou v nemocnici ve Starém Lískovci. A pak už mám vzpomínky jen na ten pochod. Do Pohořelic,“ říká Horáková.

Spolu s ní postává na nádvoří starobrněnského kláštera asi dvacet lidí. Přišli si připomenout divoký odsun brněnských Němců symbolickým pochodem. Už počtvrté ho pořádá Fórum pro česko-rakouský dialog. „Letos jsme se netrefili přesně do data výročí připadající na dva poslední květnové dny. Ale myslím, že jsme si vybrali ten nejlepší den,“ pokyne organizátor akce Jaroslav Ostrčilík směrem k vymetené obloze.

Divoký odsun

Ještě minulý víkend jih Moravy bojoval s povodněmi. Teď je krátce po desáté hodině sobotního dopoledne a do chodníčků na nádvoří už se opírá slunce. „Díky, že jste přišli. A tímto letošní pietní pochod zahajuji,“ říká Ostrčilík a skupina vykročí. Stejně ostré slunce prý svítilo i na hlavy pětadvaceti tisíc brněnských Němců, kteří Mendlovo náměstí opouštěli v roce 1945. Odtud měli pěšky pochodovat na jih a navždy zmizet za hranicemi s Rakouskem.

Dvě Brňanky, které tehdy jako holčičky byly mezi nimi, teď na začátku trasy stojí znovu. „Četla jsem v novinách, že je výročí. Tak jsme si řekly, že půjdeme zavzpomínat. Aspoň jednu zastávku, viď?“ obrací se Horáková ke své sestře. O tři roky mladší Anneliese Stehlíková si na brněnský pochod smrti nevzpomíná.

„Maminka ji vezla v kočárku, ale já už jsem šlapala. Proto mi něco z té cesty utkvělo. Tehdy v té nemocnici začaly v jednom okamžiku všechny ženy křičet: Zivil, Zivil! A maminka mi honem sundávala náušničky a schovávala je. Průvodci totiž zabavovali zlaté věci. A pak už jsme jen šli a šli,“ vzpomíná Horáková.

A ještě si vybavuje rychlou chůzi. „Hnali nás hodně svižně. Viděla jsem všude osobní věci, které lidi po cestě odhazovali. A taky těch, co už nemohli dál. Nás poslali zpátky. Pěšky. Prý se spletli. Naše maminka totiž byla Češka. V Brně nás samozřejmě čekal vykradený byt. Ale ani tak bych z Brna nikdy odejít nechtěla. Tady jsem doma,“ uzavírá Horáková.

Pro důchodkyně dnešní procházka končí před brněnskou Nemocnicí Milosrdných bratří. „Nám to stačí. Ti vpředu už jsou daleko. Tak utíkejte,“ mávají ženy na ostatní účastníky pietního pochodu. Na cestě do Modřic skupina ještě trochu prořídne. Dál už pokračují jen ti, kteří chtějí dvaatřicetikilometrovou trasu ujít až do konce. „Celkem devět lidí, to není špatné číslo,“ počítá poutníky Ostrčilík.

Když akci před čtyřmi lety pořádal poprvé, zúčastnili se tři lidé. „Ano, setkávám se se zápornými i kladnými reakcemi na náš pochod. Dobře to shrnul syn našeho kamaráda, který s námi pochod absolvoval loni jako tříletý v tátových rukou. Tati, já bych nechtěl, aby k nám přišli, že musíme někam jít. A sebrali mi lego, řekl. Malý chlapec přesně pochopil smysl té akce,“ líčí Ostrčilík.

Trasa pochodu se s tou historickou úplně neshoduje. „Mezi Modřicemi a Rajhradem nyní vede čtyřproudá rychlostní silnice. A tam se nedá chodit, to by bylo o život. Ale snažíme se ji v maximální možné míře kopírovat,“ vysvětluje Ostrčilík.

Kilometry meditace

Právě Rajhrad podle něj patří k milníkům trasy. „Jedna část pochodu v něm zůstala přes noc. Lidé zůstávali na různých místech, třeba v sokolovně, po polích. Vždyť to byly tisíce lidí. Většina z nich noc přečkala na poli někde na kufru nebo na plášti. Právě tam docházelo k tomu, že je Češi obrali o všechny peníze a cennosti,“ připomíná Ostrčilík.

Opodál kráčí osamělý muž. „Proč jsem tady? Protože jsem chtěl vidět, jakou má ta akce atmosféru. Co sem chodí za lidi. A o čem to je. Co víc k tomu říct?“ krčí rameny nesměle muž, který nechce říct jméno. Pochází prý z okolí Brna. „To je osobní, nezlobte se. Vlastně jsem o tom neřekl ani řadě svých přátel,“ přiznává chodec.

K pochodu do Pohořelic má osobní vztah. „Týká se to mého dědečka, který z Brna musel pochodovat. A čím jsem starší, tím víc mě to začíná zajímat. Přesně nevím, kolik mu tehdy bylo let, rodné listy a jiné doklady z té doby se ztratily. Vím jen, že babička byla ročník 1882. Takže v době odsunu to byl už starší člověk. Jak pro něj pochod skončil? Samozřejmě tragicky. Nepřežil,“ vypráví muž. Připomíná tak jednu ze stovek obětí, které pochod ve vedru, bez jídla a pití a kvůli následným nemocem nepřežily. V masovém hrobě poblíž Pohořelic jich údajně leží téměř devět stovek.

Šest kilometrů před koncem docházejí síly. Tomáš Strnad se pochodu účastní už potřetí, tak spalující slunce ale ještě nezažil. „Jezdím strašně rád. Je to třicet kilometrů strávených určitým druhem meditace. A s lidmi, kteří mají podobné zájmy a motivaci jako já. Teď už ale myslím sobecky jen na sebe. Na svoje nohy, na svoje spáleniny,“ říká Strnad.

Poslední kilometry do cíle přesto skupina urazí v plném počtu. „Vzpomínáme na ty, co tehdy nedošli. Jsme tu i proto, aby se to nestalo příště,“ říká Ostrčilík a pokládá k památníku květiny.

Autor: Lucie Hrabcová

6.6.2010 VSTUP DO DISKUSE 31
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies