VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bývalá zástupkyně Motejla: Byl to výjimečný člověk

Praha /ROZHOVOR, ANKETA/ - Nedlouho poté, co byl na konci roku 2000 zvolen Otakar Motejl prvním českým veřejným ochráncem práv, stala se jeho zástupkyní brněnská disidentka Anna Šabatová. V úřadu s ním spolupracovala celé první volební období a šest let společně vytvářeli tvář a vážnost této instituce. Motejlova náhlá smrt na konci minulého týdne ji zasáhla stejně jako jeho rodinu a současné spolupracovníky.

16.5.2010 11
SDÍLEJ:

Bývalá zástupkyně Otakara Motejla Anna Šabatová.Foto: DENÍK/Martin Divíšek

Vážení čtenáři, hlasujte v pravidelné anketě v pravém sloupci. Konečné výsledky ankety, která skončí v neděli ve 20:00, najdete v pondělním vydání jihomoravských deníků Rovnost.

„Ačkoliv je pro nás jeho nečekaný odchod velmi těžký, pro něj to asi bylo spíš požehnání. Nikdo z nás si ho totiž neumí představit jinak než při práci,“ říká Šabatová o svém kolegovi a příteli.


Otakar Motejl zemřel při plném pracovním nasazení ve svých sedmasedmdesáti letech, tedy vlastně v důchodovém věku. Dovedete si představit, že by za nějakých okolností nechal své práce a začal odpočívat?
Po jeho smrti je těžké o tom mluvit. Ale už dávno jsem jeho kolegům říkala, že podle mě bude pracovat do posledního okamžiku. Nikdo jsme si nedovedli představit, že se z něj někdy stane důchodce. I přes svůj věk pracoval s ohromným nasazením a vůbec se nešetřil. Člověk má většinou přirozenou tendenci přizpůsobit svoji činnost svým silám. Ale on jako kdyby žádné takové omezení sil necítil a pracoval pořád dál.

Nechal se v tomto svém nadšení nějak brzdit?
Moc ne, i když jeho rodina se o něj už strachovala. V úřadu býval kolem sedmé ráno a často se stávalo, že se tam vracel ještě večer například po návratu ze služební cesty a až do noci se věnoval spisům. Pracoval s takovým nasazením, že se mu nevyrovnal žádný z mnohem mladších právníků v úřadu. Jeho smrt tím pádem všechny zaskočila, protože během dvou dnů tu zkrátka nebyl. Ještě nedávno jsem s ním přitom telefonovala a můj syn ho před dvěma týdny potkal na připomínkovém řízení k novým zákonům. Jeden z právníků z kanceláře mu minulý týden volal do nemocnice a po telefonu spolu vtipkovali. Ale i když se s tím jeho okolí musí teprve vyrovnat, pro něj je takový rychlý odchod asi lepší. Říkám si, že ho měl pánbůh rád.

K Otakaru Motejlovi neodmyslitelně patřily cigarety. Ani ty si nenechal vzít, že?
On už mu je vlastně ani nikdo nerozmlouval. Všichni jsme se tak trochu smířili s tím, že s kouřením nepřestane, že to patří k němu a jeho sebepojetí. Stejně jako káva. Alkohol jsem ho viděla pít jen při příležitosti nějakých recepcí, ale káva a cigarety, to si neodpustil. A ani doporučení lékařů ho nezastavila. V nemocnici to sice vždycky asi vydržel, ale že by se toho vzdal, to ne.

Měl při tomto svém pracovním nasazení čas na koníčky?
Určitě si uměl najít čas na kulturu. Býval k vidění v různých divadlech a na koncertech. Měl ale také mnoho společenských povinností, protože ho uznával nejen právnický svět. Byl například členem vědeckých rad různých univerzit. A ačkoliv to může znít absurdně, věnoval se i basketbalu, byl totiž členem Arbitrážní komise České basketbalové federace, na to si vždycky uměl najít čas.

Jak vzpomínáte na dobu před deseti lety, kdy jste spolu začali v úřadu ombudsmana pracovat? Tehdy to byla úplně nová věc.
Znali jsme se dávno před tím, než nás spojila práce. Ale je pravda, že to bylo jen jaksi společensky, nedá se říct, že bychom byli přátelé. Když ho zvolili na konci roku 2000 ombudsmanem, nebylo ještě jisté, že na místo jeho nástupkyně budu zvolena já. On však moji kandidaturu velmi podporoval, chodil na volby do Senátu i do Poslanecké sněmovny, pravidelně mi telefonoval a říkal mi, co se v úřadu děje. Bylo to příjemné, protože jsem věděla, že si opravdu přeje, abych s ním pracovala.

Pamatujete si, jaké případy jste zpočátku řešili?
Věnovali jsme se například problému staré paní, kterou úřady nutily dojet si osobně vyzvednout občanský průkaz přes půl republiky. Rozhodli jsme tehdy, že je to nepřiměřená šikana, a že opravdu není nutné, aby si pro něj jela osobně. A nebo jsme se řešili případ babičky, která měla v péči děti své dcery. Hrozilo, že jí je úřady odeberou, protože byla vegetariánka a na tuto stravu si zvykla i její vnoučata.

Jak dlouho trvalo, než se na váš úřad začali obracet lidé se svými problémy?
První rok jsme dělali jakousi informační kampaň. Považovali jsme za klíčové, aby si lidé udělali o fungování instituce představu a obraceli se na ni s důvěrou. Pokud se v oblasti působení ombudsmana nevyznají, žádají ho o věci, se kterými nemůže nic udělat. A to pak vzbuzuje zbytečnou nedůvěru.

Měla tato kampaň úspěch?
Za první rok snad devět z deseti stížností nespadalo do kompetence ombudsmana. Další roky se to postupně vyrovnávalo a počty správně adresovaných stížností se začaly pohybovat kolem padesáti procent. To je normální i v západní Evropě, stížností, které ombudsman nemá právo řešit, je u takových úřadů vždy hodně. Úřad tedy velmi rychle začal pracovat na úrovni srovnatelné se západní Evropou.

Požívá u nás úřad podobné prestiže jako v zemích, kde má delší tradici?
To je zajímavé srovnání. Mám ve Francii velmi dobrou známou, se kterou jsem se o roli ombudsmana bavila, když jsem kandidovala na post jeho zástupkyně. A ona se divila tomu, že srovnatelný úřad mají i u nich. Vůbec o něm nevěděla. Nebo například v Nizozemsku museli rozběhnout reklamní kampaň, která roli ombudsmana vysvětlovala. U nás přitom všichni vědí, že tady tato funkce je. A že ombudsman je Motejl.

Jak vlastně úřad pod vedením pana Motejla fungoval?
Byl vědom toho, že i když má jeho úřad působit jako dobře přístupný a jakýmsi způsobem neformální, uvnitř musí vládnout pořádek a řád. Nasadil proto velmi vysokou laťku, co se týká organizace práce. Díky své advokátní praxi totiž dobře věděl, že je potřeba vysoká „štábní úroveň“.

Jakým způsobem tedy kancelář zpracovávala stížnosti?
V úřadu pracuje přibližně šedesát právníků a desítky dalších lidí. Každá doručená stížnost se nejprve zaznamená a pak přidělí konkrétnímu právníkovi. Ten připraví stanovisko. Když se jednalo o složitější věc, právníci ji průběžně konzultovali s ombudsmanem. Měl díky celoživotní zkušenosti advokáta úžasnou schopnost rychlé orientace ve spisu. Během okamžiku vyhmátl podstatu problému a začal se ptát, aby zjistil další věci. Právníkům také často oponoval.

Uměl přijmout i cizí názor?
Lidé jeho věku už často bývají ve svých názorech rigidní. On byl v tomhle výjimečný, protože se cizím názorem uměl nechat ovlivnit. Ale jen opravdu po velmi hluboké diskuzi. Nesmírně důležitá a cenná byla také jeho životní moudrost. Pamatuji si například, že jsme zpracovávali nějakou komplikovanou zprávu a já jsem nebyla spokojená s tím, jaké podklady nám připravila právnička. Tak jsem si ten spis vzala domů a pracovala jsem na něm přes víkend. Jenže pak se stala jakási chyba a odeslali jsme původní verzi. Když jsem to zjistila, obestřela mě hrůza, polil mě pot a běžela jsem do vedlejší kanceláře k panu Motejlovi, kterému jsem to vyděšeně líčila. A on mě tak mile objal kolem ramen a povídá: „To máš jedno, takovejch věcí bylo a bude.“ V tu chvíli jsem si uvědomila, jak je takový nadhled důležitý.

Jaký k němu měli jeho spolupracovníci vztah?
Měl mezi nimi strašně velkou autoritu, přitom si ale byli vzájemně blízcí. Mnoho lidí se k němu hlásilo právě proto, aby s ním mohli spolupracovat. Práci doplňoval historkami ze své praxe. Byly velmi zajímavé a mnohdy působilo doslova neuvěřitelně, kolik toho za svůj život stihl. Často se stávalo, že přišla řeč na nějaký případ, který jsme považovali za úplně historický. A ono se ukázalo, že s tím měl Motejl něco společného. Vždyť on se v advokacii pohyboval od poloviny padesátých let minulého století.

Vzpomínal i na to, jak před Sametovou revolucí obhajoval disidenty?
Spíš zmiňoval zajímavé právní zkušenosti z té doby. On se ale před rokem 1989 nevěnoval pouze disidentům. Hájil samozřejmě i další lidi. Na druhou stranu najít v tehdejších poměrech právníka, který by zastupoval lidi pronásledované z politických, důvodů nebylo snadné. To vím z vlastní zkušenosti. Ne každý se vás za takových okolností ujal a ne za každým jste s takovým problémem mohli přijít. On měl v této oblasti velmi dobrou pověst. Disidentů obhajoval opravdu hodně a věnoval se jim systematicky.

Úlohou ombudsmana je řešit nejen stížnosti lidí, ale také poukazovat na mezery a nedotažená místa v zákonech. Měl Otakar Motejl pocit, že tato snaha někam vede?
Určitě cítil, že ne ve všem se to daří tak, jak si představoval. Ostatně i na webových stránkách ombudsmana je odkaz na nesplněná doporučení. Tam jsou záležitosti, které úřad doporučil řešit, ale politikové se jich neujali. Tato práce je samozřejmě neustálým přetahováním s úřady, něco se podaří a něco ne. Ale pocit zbytečnosti rozhodně neměl.

Dovedete si představit, kdo by mohl Otakara Motejla v úřadu ombudsmana nahradit?
Když umře výjimečná osobnost, kterou on rozhodně byl, vždycky se znovu a znovu objevuje otázka její nahraditelnosti. Myslím si však, že dobře fungující demokratická společnost by měla najít vhodného kandidáta na takovou funkci. Ten pak rozhodně musí udržet dobré jméno úřadu a nepošpinit ho různými tahanicemi a kauzami.

Jaké vlastnosti jsou podle vás pro takového člověka nejdůležitější?
Kandidát na ombudsmana by měl mít respekt politiků i společnosti. Možná spíše opačně. Nejprve lidí a pak politiků. Nejenže musí být schopný, ale i lidé ho musí považovat za schopného. Takových lidí hodně, ale pro funkci ombudsmana je důležitá i autorita. Ochránce práv totiž nic nerozhoduje, jen doporučuje. A je potřeba, aby jeho slovo mělo váhu, aby ho lidé brali vážně. On jedná s úředníky i politiky a ti by ho zkrátka měli respektovat. Úřad je postaven jak na kvalitě, tak na autoritě.

Co byste popřála nástupci Otakara Motejla?
Ať dokáže najít společnou řeč s institucí, která je nyní zavedená a kde pracují velmi kvalitní lidé. A přeji mu také, aby do té práce dokázal vnést i něco nového.

Bývalá zástupkyně Otakara Motejla Anna Šabatová.

Autor: Zuzana Taušová

Skóre Rovnosti: Je úřad ombudsmana užitečný?

ANO

96 %

NE

4 %

Hlasovalo: 25

Anketa byla ukončena

16.5.2010 VSTUP DO DISKUSE 11
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

"Pokud Vás už nebaví fronty na selfie pod Joštem na Moraváku, stavte si udělat fotku k nám. V Redutě to vidíme růžově!" vyzývá facebooková stránka divadla Reduta. A přidává foto (viz snímek).

Národní divadlo Brno láká do Reduty na jednorožce se ztopořeným penisem

Připomínku porevolučního kapitalismu v podobě vily podnikatele Rudolfa Hošny nabízí k prodeji realitní kancelář. Známou stavbu nad Pisáreckými tunely možná čeká demolice, na jejím místě může vyrůst bytový dům.
7

Hošnova vila v duchu podnikatelského baroka je na prodej. Hrozí jí i zbourání

Pomohou s jazykem, děláním úkolů, výběrem školy. Brno dá na doučování 50 milionů

Brno – Cizinci, kteří neovládají dobře český jazyk, školáci ze sociálně slabších rodin i děti, kterým nejde třeba matematika. Škála žáků, kteří potřebují doučování, je široká. Vedení města Brna je od srpna plánuje podpořit. Na doučování a kariérové poradenství získalo v pondělí od ministerstva školství dotaci padesát milionů korun.

Jako na Kanárech. Aqualand rozšíří za stovky milionů o divokou řeku i vodní svět

Pasohlávky – Největší akvapark v České republice, Aqualand Moravia u Pasohlávek, se v následujících dvou letech ještě rozroste. Práce za stovky milionů korun začnou už letos.

Přídavky uživí celou rodinu. Papírování bylo psychicky náročné, říká matka

Jižní Morava /ANKETA/ - Skoro tři měsíce šetřila na nosítko pro dítě, v současné době spoří na lepší bydlení. S pomocí státních přídavků živí celou rodinu Brňanka Barbora Fölklová. „Připadá mi ale, jako by se poslední dobou stále snižovaly," podotýká osmadvacetiletá žena.

AKTUALIZOVÁNO

Úder pěstí do obličeje a krvavé zranění. Kvůli balíčku gumových medvídků

Brno – Rázní a smělí a s hrdými čely nejsou jen gumídci ze známého animovaného seriálu, ale i mladík, který se pustil do boje kvůli balíčku gumových medvídků. Bohužel však nepatřili jemu a osmnáctiletý muž kvůli nim skončil v rukou policie. Kauza "velké gumídkové loupeže" se stala ve středu odpoledne v centru Brna.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies