Dům léčby bolesti s hospicem svatého Josefa v Rajhradě, kde je vrchní sestra a ředitelka, letos vyhrál v projektu Dobrá duše. Oceňuje druhý rok dobrovolníky a instituce. „Za výhru deset tisíc korun nakoupíme potřebné pomůcky. Třeba i špekáčky na táborák. Jeden jsme tu měli pro klienty minulý týden," říká Večeřová, která v hospici pracuje druhý rok.

Snaží se udržet si profesionální odstup, přesto se jí životní příběhy některých pacientů silně dotknou. „Není to příjemné, když si člověk uvědomuje smrtelnost. Jeden případ mě velmi zasáhl, byl to mladý člověk po autohavárii. Ale vyrovnala jsem se s tím sama. Čas rány obrousí," svěřuje se Večeřová. Podle ní je třeba se smířit s tím, že medicína na vše nestačí.

Dřív pracovala na anesteziologicko resuscitačním oddělení ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně. „I hospic má svůj řád, ale není to tu uspěchané. Vše se podřizuje klientovi. Nemocnice se podřizuje systému," vysvětluje hlavní rozdíl ředitelka.

Práce v hospicu je podle ní hodně náročná. „Není to jen psychický nápor, že zde umírá osmdesát procent klientů. Práce je náročná i fyzicky, protože mnoho z nich je velmi těžce pohyblivých nebo úplně bezmocných," upozorňuje Večeřová.

Snaží se, aby lidé do hospice nepřišli pouze zemřít, ale aby se tam ulevilo jejich duši.

Chuť skončit s těžkým povoláním nikdy neměla. „Spíš se stále víc vzdělávám a znalosti předávám dál," dodává jedenačtyřicetiletá žena, která nyní vede vzdělávací projekt paliativní péče u klientů s demencí.

TEREZA KOLÁŘÍKOVÁ