Tak morbidní a současně silný obraz zásvětí mohla nechat zhotovit pouze jediná osoba: baron Franz von Trenck, svobodný pán, velitel Pandurů.

„Trenck byl obrazem své doby. Žil ode zdi ke zdi a bily se v něm naprosto protichůdné tendence. Byl velmi odvážný a prchlivý, často velmi krutý. Současně ale uměl sedm jazyků, byl okouzlující a galantní společník a i když nebyl příliš hezký, ženy ho milovaly,“ popsal barona znalec jeho života a pracovník Muzea města Brna Radim Dufek.

Baron Trenck se narodil do vojenské rodiny a kariéru vybudoval v uherském pěším pluku. Po mnoha konfliktech s nadřízenými si založil vlastní dobrovolnický sbor Pandurů, kteří v Rakouské armádě plnili funkci přepadových jednotek. Ve vykonstruovaném procesu byl nakonec na doživotí uvězněn na Špilberku. Kapli nechal zbudovat ze svého rozsáhlého majetku.

„Oltář se nedochoval a vlastně ani nevíme, jak vypadal, fotografie pořizovali sice českoslovenští vojáci a po nich i ti němečtí, žádné s oltářem se ale nedochovaly,“ řekl historik Jiří Vaněk. Podle něho ani je také poměrně obvyklé, že jména autora maleb na stěně není známé. „Tu kostlivou výmalbu udělal zručný řemeslník, ale v jeho době se taková věc nepovažovala za nějaké umění. Neměl zjevně potřebu se ani podepsat. Ta kaple je pro nás trochu záhada,“ doplnil Vaněk.

Obvyklé portréty svatých s očima obrácenými k nebi zde nahradily černé oční důlky. „Není to až tak neobvyklý obraz. Takzvané tance smrti vyjadřovaly typický barokní kontrast. Na jedné straně život v celé plnosti, na druhé pak jeho pomíjení a přicházející boží soud, ve kterém bude vážena duše každého člověka,“ vysvětlil smysl výmalby religionista David Zbíral.

Podle průvodců, kteří každý den do kaple vodí návštěvníky, už ale dnes malba lidmi pohne jen těžko. „Lidé jsou daleko otrlejší a už je nic nepřekvapí. Málokdo se nad těmi malbami pozastaví. Výjimečně se ale najdou hloubaví lidé, které to osloví,“ myslí si průvodkyně Vlasta Mlejnková.

Historička Dagmar Baumannová se kapli věnovala a podle jejích slov z ní nemá dobrý pocit. „Citliví lidé to poznají. To místo nepůsobí příliš pozitivně. Ani v kasematech, kde byli zavíráni lidé, nic podobného necítím. Tohle je ale jiné,“ míní Baumannová.