Do cukrařiny musel otec Václava Labského nutit. On chtěl být zámečníkem. „Jíst se bude pořád. Tak nevymýšlej,“ řekl mu tenkrát jeho táta, který za první republiky každé ráno pekl Brňanům čerstvé rohlíky.

Dnes je Labský jedním z nejuznávanějších cukrářů na jižní Moravě. Jeho „kominíčci“ nesmějí chybět na žádném rautu. Každý den musí pro své zákazníky přichystat přes čtyři sta kousků speciality ze tří druhů šlehačky. „Nejdůležitější je dobře vychlazená pravá šlehačka,“ prozrazuje tajemství úspěchu cukrář z brněnského náměstí Svobody.

Každý den naskládá do vitríny své cukrárny čtyřicet typů zákusků a šestnáct druhů dortů. „Před několika lety jsme pekli dorty pro McDonalds. Na dvoumetrovém podstavci bylo naskládáno přes dvacet kousků,“ říká muž, který byl včera za svou práci oceněn řádem svatého Ambrože, patrona cukrářů.

Své znalosti se snaží předávat dál. Mladí učni cukrářského řemesla se pod vedením čtyřiasedmdesátiletého muže učí dobře upéct rolády a dorty už osmatřicet let. „Než se ale někdo naučí rozpoznat jak má vypadat barva upečeného těsta na oříškovou roládu, může to trvat i deset let. A to vydrží málo lidí,“ dodává řemeslník, který přiznává, že dobrá roláda mu často nahradí oběd.

Labský nevymýšlí jen sladkosti. O své další specialitě však mluví nerad. Udělal totiž rostlinný polotovar robi, které nahrazuje maso vegetariánům. „Dva roky jsem hledal koření, které z něj udělá dobrotu. Sám si ale raději dám bůček,“ říká.