Svěže barevné potahy křesel, bělostná čistota zdí a přívětivé tváře. Do plastového vaku pomalu odkapává krev z předloktí dárce a zdravotníci ochotně vysvětlují hloučkům středoškoláků, co se při odběru děje. Transfuzní stanice Fakultní nemocnice Brno včera otevřela své dveře veřejnosti. Doufá, že tak osloví nové dobrovolníky. Brněnský registr dárců krve se totiž neustále zužuje.

„Snažíme se rozšířit populaci dárců a motivovat lidi k odběrům. Chceme dárcovství nabídnout i lidem, které dřív transfuzní oddělení odmítala. Například kvůli medikaci. Dárci nám totiž chybí,“ vysvětluje primářka Transfuzního oddělení a krevní banky Fakultní nemocnice Brno Eva Tesařová.

Brněnská transfuzní stanice je přitom největším zařízením svého druhu v České republice. Ročně obstará a zpracuje více než polovinu odběrů krve v Jihomoravském kraji. „S problémy se ale potýkají všechna zařízení transfuzní služby u nás,“ podotýká Tesařová.

Lidé podle ní mnohdy ani nevědí, že nemocnice krev potřebují. „Někteří si myslí, že lékaři si vystačí s umělou krví. Tak daleko jsme ale ještě nedošli, přestože japonští a američtí vědci na vývoji krevních náhražek pracují už od druhé světové války,“ zdůrazňuje primářka.

Přes veškeré pokroky v biotechnologiích zůstává lidská krev jako surovina pro výrobu transfuzních přípravků stále nenahraditelná. „Stejně jako třeba Zentiva nebo třeba Imuna, je brněnská transfuzní stanice vlastně výrobcem léčiv. Ty potřebují hlavně onkohematologičtí pacienti nebo lidé, které přiveze záchranná služba s mnohočetnými zraněními do traumatologického centra,“ vysvětluje Tesařová.

V České republice je registrováno přibližně tři sta padesát tisíc dárců krve. To jsou asi tři a půl procenta obyvatel. Ještě horší situace je v Brně a okolí. V letech 2006 až 2008 bylo v dárcovském registru asi jedenáct tisíc osob. Ve srovnání s počtem dárců před deseti lety to není ani polovina.

Poptávka je podle lékařek po všech krevních skupinách. „Nedá se říct, že bychom měly některé nadbytek. Některé skupiny jsou sice v populaci zastoupeny víc, v tom případě je ale také víc pacientů, kteří ji potřebují,“ vysvětluje Rita Pacasová z Transfuzního oddělení a krevní banky Fakultní nemocnice Brno

Pro každou krevní skupinu má proto brněnská transfuzní stanice přesně stanovanou velikost rezervy, kterou nesmí přečerpat. „Pokud se zásoba tenčí, hned vhodné dárce z našeho registru kontaktujeme SMSkou nebo telefonem, abychom daný krevní typ doplnili,“ doplňuje Pacasová.

Darovat krev můžou i starší lidé

Kolem dárcovství krve panuje množství mýtů. „Lidé mají strach, že se při odběru nakazí některým z infekčních onemocnění. Takové obavy jsou zbytečné. Bojí se také některých účinků, které odběr krve skutečně může mít. Například ztráty vědomí. Nejvíc omdlévají mladí lidé, dívky dokonce dvakrát častěji než muži. Muži po padesátce naopak pociťují takřka nulové nežádoucí efekty. Pokud jsou v dobré kondici, mohou krev darovat do poměrně vysokého věku,“ podotýká Tesařová.

„Nepomáhá nám ani nepříznivý demografický vývoj,“ povzdechne si Tesařová. Populační graf, který projektor promítá na stěnu, je nemilosrdný. „Po takzvaných Husákových dětech počet narozených dětí poklesl. Až bude silným ročníkům narozeným v sedmdesátých letech čtyřicet, padesát let, léčiva vyrobená z krve budou potřeba. Musíme proto začít vychovávat novou generaci dárců krve, jinak jejich nedostatek bolestně pocítíme,“ varuje Tesařová.

Brněnská transfuzní stanice se proto snaží oslovit další dárce. „Nepřijímáme krev od lidí s vážnými zdravotními problémy nebo dárců s rizikovým životním stylem. Chtěli bychom ale k dárcovství povzbudit lidi, kteří se cítí dobře, i když třeba užívají léky kvůli lehčímu onemocnění. Lidé s mírnou formou alergie, vysokého krevního tlaku nebo diabetu se odběru nemusí bát,“ vysvětluje Tesařová.

Na svých webových stránkách proto brněnská transfuzní stanice hodlá zveřejnit seznamy povolených léčiv. V budoucnu se dárci budou moci k odběru hlásit na termín i hodinu přes internet.„Nábor budeme směřovat i do rodin,“ vysvětluje Pacasová. Nemocnice se tak snaží oslovit děti už v útlém věku.

Brněnští odborníci proto také zvažují, jak přistupovat k cizincům, kteří jsou ochotni v Brně darovat krev. Podmínkou je, aby měli v České republice trvalý pobyt a další náležitostí. Největší překážkou je ale jazyková bariéra. „Je nesmírně důležité, aby všichni porozuměli dotazníku, který před odběrem vysvětlují. Vyplnění není nic jednoduchého, někdy s ním musíme pomoci i českým dárcům,“ míní vedoucí lékařka úseku dárců krve Hana Lejdarová.

„Chtěla bych také zdůraznit, jak moc si vážíme našich pravidelných dárců. Jsou naší oporou,“ připomíná Tesařová. K nim patří i Brňan Pavel Hajzler. „Za odběry krve mám už Janského stříbrnou plaketu,“ říká, zatímco pravou rukou v pravidelných intervalech mačká pěnovou houbičku. Dnes přišel na odběr krevní plazmy, od roku 1990 už ale krev daroval asi pětadvacetkrát. „Začal jsem s dárcovstvím kdysi na vojně a chodím zkrátka doteď,“ usmívá se nenápadně.

K placeným odběrům se ale brněnská transfuzní stanice vracet nechce. „Byli jsme jedním ze dvou posledních pracovišť v republice, které za běžné odběry krve přestaly odměňovat penězi. Peníze za dárcovství ale přitahují dárce z rizikových skupin,“ upozornila Tesařová.

Ze stejného důvodu brněnští lékaři upustili od hromadných odběrů, které mají přilákat pozornost veřejnosti. „Přitahují ale také dárce z rizikových skupin. Odběr krve nemá být výsledkem spontánního nápadu, ale uváženého rozhodnutí. Člověk by se měl by se rozmyslet sám a bez nátlaku. Nerozhodnutým zájemcům o odběr tu rádi vysvětlíme, co všechno dárcovství obnáší,“ podotýká Tesařová.

Počet odběrů krve ve Fakultní nemocnici Brno.
Gábina Nováčková

studentka, 18 let
Darovat krev jsem ještě nikdy nebyla. Jsem studentka a je mi teprve osmnáct let a zatím ještě jsem nad tím nijak neuvažovala. Ani mě to nenapadlo. Možná ale, že někdy na transfuzi půjdu. Popřemýšlím o tom, protože to nejspíš je užitečná věc, která může někomu hodně pomoct.

Josef Drumla

obchodní zástupce, 54 let
Krev jsem daroval, ale už je to opravdu hodně dlouho. Odhaduji, že to mohlo být někdy v sedmdesátých letech minulého století. Z novin a televize jsem se v poslední době dozvěděl, že dárců je nedostatek. Proto bych moc rád pomohl a šel i dnes, ale bohužel nemůžu.


Ludmila Kocmanová

důchodkyně, 82 let
Darovat krev jsem byla, ale to už je hrozně dávno. Už si na to ani moc nevzpomínám. V dnešní době mají nemocnice krve málo a proto kdybych mohla, šla bych hned. Lidé by si měli uvědomit, že se jim může něco stát, možná také oni jednou budou potřebovat krev od dárce.

Štěpán Filípek

hudebník, 28 let
Informací o bezplatném dárcovství krve v českých nemocnicích mám poměrně dost. Jak z různých médií, tak i od přátel, kteří na odběry pravidelně chodí. Sám jsem darovat krev nebyl, ale mám na to pozitivní názor. Je to důležitá a potřebná věc. Někdy třeba na transfuzi půjdu.

Hana Šleszerová

důchodkyně, 60 let
Byla jsem darovat krev celkem dvakrát, ale to už je dlouho. Dnes bych to zkusila taky, jen nevím, jestli bych ještě mohla. Nedávno jsem chtěla darovat kostní dřeň, ale lékaři mi to nedovolili. O dárcovství se dnes zajímám méně, než když jsem byla mladší.


Pavel Pintráva

pokrývač, 24 let
Ne, nikdy v životě jsem krev darovat nebyl. Mám totiž bohužel hrůzu z odběru, při kterém mi sestry napíchnou žílu. Neuvažuji proto ani o tom, že bych někdy v blízké době k odběru v transfuzní stanici šel. Mám ale celkem hodně přátel, kteří krev pravidelně darují