Romský den tradičně odstartoval vázáním stužek na Strom tolerance na faře v Zábrdovicích v jednu hodinu odpoledne. Z fary vyrazily stovky Romů průvodem do centra, kde rozveselily kolemjdoucí svými pestrými stuhami, tancem a zpěvem.

Pak se přesunuli k obchodnímu centru Vaňkovka. Tam na zájemce čekala řada tanečních a hudebních vystoupení romských skupin. „Tradice připomínky tohoto dne je založena na historické události, významné pro celé romské hnutí. Osmého dubna 1971 bylo zahájeno první mezinárodní jednání romských představitelů, které bývá od té doby nazýváno jako první světový kongres Romů,“ vysvětlil tradici oslav historik Muzea romské kultury Michal Schuster.

V ten den oficiálně přijali zástupci romského národa pro všechny své etnické skupiny společné označení Romové. „Romština je původní indický jazyk stejně jako hindština, s tím rozdílem, že romsky se dnes mluví po celém světě, zatímco hindsky jen v Indii. „Cikán“ je slovo, které pro označení Romů používají jiné národy,“ vysvětlila knihovnice a lektorka romského jazyka Milada Závodská.

V České republice slaví Romové svůj den již poosmé. Také v Brně zavlaje romská vlajka, která se skládá z modrozeleného podkladu a červeného kola, a rozezní se i hymna, vzniklá na základě textu staré romské písně „Djelem, djelem…“.

Na romský průvod v Brně dnes dohlížejí tři desítky strážníků i policisté. Usměrňují dopravu v místech, kudy průvod projde, a dbají na případné narušení oslav mezinárodního svátku Romů.

Romové, kde máte koně, kapelu a vůz?

REPORTÁŽ - Muzeum romské kultury. Tak se jmenuje nejen brněnská instituce, která je jediná svého typu v Evropě, ale mohli bychom tak označit i dnešní průvod Romů Brnem. Ti, kdo se připojili k jásajícímu a ohnivě bouřlivému davu, pochopí.

V jednu hodinu se v Zábrdovicích začali scházet různí sociální pracovníci, přátelé romského obyvatelstva, organizátoři, ale hlavně celé rodiny pravé cikánské krve. Staří, mladí, děti i dospělí. Všichni se už od začátku bavili, scházeli se a zdravili. Jako jedna velká rodina.

Na začátku pověsili tanečníci odění v lesklých rudých šatech tradiční stužky na Strom tolerance u zábrdovické farnosti. Po krátkém zahajovacím tanci se průvod dal do pohybu. Dívky v dlouhých sukních vrtěly boky, cinkot zlatých penízků, které odrážely sluneční paprsky jarního dne, zněl ulicemi a doprovázel hudbu kytar. Děti zpívaly, křičely a koketovaly s kolemjdoucími. Ukazovaly na obdiv svoje umění, svůj temperament a divokou krev.

Někdy až moc divokou. „Zase tu dělají hluk a nepořádek,“ pronesla jedna z kolemjdoucích. „Á, utlačovaní jdou,“ ironicky komentoval průvod další člověk z davu, který průvod míjel. Mnohé tváře se od Romů odvracely, většina lidí se ani neusmála, když procházela kolem, skoro se o průvod nezajímala. Není se co divit. Romové jsou skutečně jiní. Ten, kdo je nezná a není zrovna romantický typ v duchu Karla Hynka Máchy, vidí jen hlučící dav, chaos, hrubé a neslušné chování.

Po dvou zastávkách v Bratislavské ulici a na Malinovského náměstí, po dynamickém průvodu došli Romové všeho věku, zástupci různých občanských sdružení nebo organizací jako Ratolest, Armáda spásy, organizátoři a dobrovolníci společně s lidmi, kteří se připojili po cestě, ke galerii Vaňkovka. Tam už stálo pódium, na kterém se střídaly skupiny jak hudební, tak taneční. Ještě před tím celou akci posvětil i náměstek brněnského hejtmana Daniel Rychnovský.

„Kde máte koně, kapelu a vůz? Bez toho to není ono,“ začal mluvit náměstek. Byla to správná připomínka, loni byl průvod majestátnější a víc připomínal tradici, která má vliv na současný životní styl Romů. Ne vždy se ale organizace povede dokonale. Daniel Rychnovský byl vstřícný. „Můžeme se od sebe vzájemně učit. Vy nám ukážete, jak držet jako rodina pohromadě, jak mít úctu ke stáří. Vy se rádi bavíte, že? Ale někdy se to zkrátka nesmí přehánět a je nutné se držet na uzdě,“ pokračoval Rychnovský. Romové jej nadšeně poslouchali.

Přislíbil jim mimo jiné pomoc prostřednictvím peněz z evropských fondů. „Dostali jsme 140 milionů na investici do brněnského Bronxu. Musíme to využít, jak nejlíp to půjde,“ zakončil Rychnovský.

Pak už se rozeběhla zábava, na kterou všichni čekali. Přesně podle jejich gusta. Romská hudba, krásní tanečníci, zářivé kostýmy, šaty, extravagantně nalíčené dlouhovlasé ženy, malé děti, rodina pohromadě. K tomu jídlo z nedalekého fastfoodu, tradiční romské jídlo nebylo u nich zrovna v kurzu. Zábava, zpěv, setkávání, objímání, křik, emoční výbuchy, hluboké oči. To jsou Romové. Živé, zpívající a bouřící muzeum.

ANETA ŠEDÁ