Manželé Květoslava a Vladimír Neuschlovi v sobotu v obřadní síni v Černých polích oslavili diamantovou svatbu. Jsou spolu šedesát let. Mají tři děti, sedm vnoučat a pět pravnoučat. Na svatbu se oba staří lidé těšili. Sice se jim na prstech neleskly prstýnky, zato paní Květoslava držela v rukách stejnou kytici jako před šedesáti lety. Bílé kaly.

Před obřadní síní to šumí. Pravnučka Maruška v růžových šatech pobíhá mezi hosty a už se nemůže dočkat až starým lidem zahrají svatební pochod. „Kdy už to bude prababičko?,“ ptá se nevěsty Květoslavy v karmínových šatech. Ta ji jen pohladí po vlasech a poví: „Vždyť se dočkáš.“ Její čtyřiaosmdesátiletý manžel Vladimír ani není z obřadu nervózní. Bere ho s nadhledem starého muže. „Takového jubilea se málokdo dožije. No, občas v našem vztahu byly také nějaké výstřely, ale všechny jsme je přežili,“ usmívá se Vladimír, který svou osmdesátiletou ženou poznal kdysi v Soběšicích. Žijí tam dodnes. Nejraději pracují na zahrádce a věnují se pravnoučatům.

Na svou ženu nedá dopustit a mimo jiné potvrdil, že láska skutečně prochází žaludkem. Květoslava totiž celý život pracovala jako kuchařka ve školní jídelně. „Snědl jsem všechno, co mi dala na talíř. Nevzpomínám si, že bych si na něčem nepochutnal. Snad ji to teď nepřestane bavit,“ žertuje Vladimír. Jeho partnerka o něm mluví jako o hodném člověku, kterému ale musela leccos tolerovat a odpustit. „Bez odpouštění nevydrží žádný vztah. Mladí na to zapomínají a proto se tolik rozvádějí,“ vysvětluje šedovlasá žena recept na dlouholetý vztah. Před deseti lety oslavili v Černých polích i zlatou svatbu. I tehdy držela v ruce kaly. Jakoby ty květiny nestárly. V jejím srdci, které dala Vladimírovi, určitě ne.