Burza a výstava několika desítek veteránů totiž přilákala hlavně pány. Burácení starých motorů a elegantním křivkám ale neodolala ani řada žen z okolí.

Vystavovatelé a prodejci se na zbýšovský stadion sjíždějí už od rána, a tak je kolem desáté dopoledne v areálu pěkně plno. „Pokud vydrží počasí, mohlo by přijet přes šedesát různých veteránů. Aspoň to tak bývalo v minulých letech,“ doufá Jiří Urbánek, který akci připravuje.

Zdá se, že mu jeho předpověď vyjde. Na stadion totiž každých pár minut přijíždí nová motorka a Urbánek je skoro nestačí vítat. „Díky, že jsi přijel. Tady máš lístek na občerstvení,“ třese si rukou s každým milovníkem starých strojů, který na výstavu zavítá i se svým motorovým miláčkem.

Majitelé veteránů se na stadion trousí prakticky celé dopoledne. Přeplnění areálu ale nehrozí. Spousta lidí má totiž na sobotu ještě jiný program, a tak řada aut či motorek odjíždí už dlouho před polednem, kdy burza oficiálně končí.

Neznamená to ale, že by se nebylo na co dívat. Kromě toho, že přibývají nové stroje, mnoho zajímavých zůstává na místě celou dobu. Například vojenský motocykl se sajdkárou vybavenou kulometem. „Vidíš, v tom jezdili vojáci,“ ukazuje stroj svému synovi mladá maminka.

A záhy přechází k dalšímu stroji, který si možná sama ještě matně pamatuje. Přiláká ji totiž žlutobílý motocykl s písmeny VB na boku. „Takovéhle motorky měli zase dřív policajti, víš,“ pokračuje ve výkladu.

Brzy ji z něj vytrhne tůrování motoru. Několik vystavovatelů se totiž chystá odjet. Okamžitě se k nim sbíhají lidé a zuřivé cvakání spouští fotoaparátů začíná. Všichni si chtějí pořídit obrázek veterána při jízdě.

A daří se jim to nad očekávání dobře. Odjíždějíci motorky se totiž ve vjezdu míjejí s další, která právě na sraz míří. Fotoaparáty tak míří do kapes a brašen až za dalších několik minut. Lidé totiž mají ojedinělou možnost zvěčnit si stroj, který u nás patří k unikátům. Tvrdí to alespoň jeho majitel Jan Křemeček. „Je to stopětasedmdesátka Morini. To je italská značka, která byla dřív hodně úspěšná při různých závodech. Dnes ji ale zná už jen málokdo. U nás jich totiž nikdy moc nebylo,“ tvrdí motorkář a hrdým pohledem hladí svůj stroj.

Víc než tři desítky let starou motorku koupil před třemi lety. „A všechno je na ní původní, nijak jsem ji nerenovoval. Naštěstí totiž putovala z továrny přímo do Holandska. Když jsem se k ní dostal, byla proto v dobrém stavu. Kdyby zůstala v Itálii dopadla by hůř. Italové na nich totiž jezdili do práce a vždycky je tak úplně odrovnali,“ vypráví Křemeček.

Do Zbýšov přijel letos poprvé. Na pozvání kamaráda. Nejdřív proto zamíří k němu. Na rozdíl od ostatních motocyklistů jejichž první kroky vedou ke stánku s občerstvením. Řada z nich už krátce po příjezdu prochází areál s lahví pěnivého moku v rukou. Přestože je čeká ještě cesta na motorce či autem zpět, policistů se nebojí. Organizátoři totiž dobře mysleli na to, kdo na výstavu přijede a tak se dobře zásobovali nealkoholickým pivem. A po několika rozhlédnutích po stadionu je jasné, že právě láhev s hořkým a alkoholu prostým nápojem v oblibě jasně vyhrává.

Po obhlédnutí burzy a krátkém rozhovoru s dalšími milovníky veteránů se tak mohou řidiči desítky let starých strojů vydat bez problémů na cestu domů. Na cestu, při které se za jejich stroji bude ohlížet pěkná řádka lidí. Ostatně majitelé veteránů jsou na to už zvyklí.