Právě on při zápasech brněnských fotbalistů s megafonem v ruce určuje, co se bude v ochozech skandovat. Lídr fanouškovského kotle si říká Paruka. Zbrojováckým patriotem je odmala.

„S taťkou jsem chodil za Lužánky asi od šesti. V kotli jsem se začal víc angažovat před čtyřmi lety,“ vzpomíná. Fotbal je pro něj skoro vším. Když zrovna není na nějakém zápase, tak vymýšlí nebo vyrábí choreografii na ten další. „Za sezonu nás to přijde na takových třicet tisíc. Třeba loď, kterou jsme přivítali nového trenéra Uličného (s nápisem „Vítej na palubě, kapitáne Johne! – pozn. red.) nás přišla na sedm tisíc. Samozřejmě plus práce,“ naznačuje, co členové brněnských Ultras fotbalu obětují.

Něco jim přispívá klub. „Při domácích zápasech dostáváme tisícovku za to, že si pohlídáme, aby se v kotli nic nestalo. Jsme vlastně taková ochranka. Navíc dostáváme zadarmo třicet lístků a na stadionu máme klubovnu,“ připomíná Paruka. Jenže s klubovnou pro své nejvěrnější fanoušky se vedení 1. FC Brno příliš nevytáhlo. Nachází se totiž v prostorách záchodků. „A už třikrát nám ji vykradli. Teď jsme zrovna bez megafonu,“ stěžuje si Paruka na zloděje.

Inspiraci pro zápasy, nové pokřiky a chorály hledá i v zahraničí. „Sleduju televizi a hlavně internet. Na pár zápasech v zahraničí jsem sám byl. Líbilo se mi hlavně v Anglii a Walesu,“ říká. Oblíbený pokřik nemá. „Každý, v němž se fandí Brnu, je dobrý. Občas někdo něco zařve třeba po pátém pivu a ono se to ujme,“ směje se. Nevýhodou vyvolávače je to, že velkou část zápasu stojí čelem ke kotli a zády k hřišti.

„Vloni jsme dali čtyřiatřicet gólů a já z nich viděl naživo asi jen osm. Doma se ale pak vždycky podívám v televizi,“ dodává. Před každým zápasem má dvě přání. „Aby se nám povedlo choreo a kluci vyhráli. To jsem pak absolutně spokojenej,“ tvrdí muž zvaný Paruka.