Vtipně pozměněné reklamní slogany, romantická poezie, mrazení po zádech vyvolávající tahy štětcem i výkřiky do tmy. Ti, kdo se vydají na procházku od Pavilonu Anthropos směrem na brněnskou Riviéru, se rozhodně nudit nebudou. O jejich pozornost usilují již několik let nápisy a malby pod pisáreckým mostem.

Tunelem v Pisárkách projedou denně stovky aut. O pár metrů níž, podél svrateckých břehů, si zase zlepšují fyzickou kondici cyklisti či jezdci na kolečkových bruslích. Pro ně i pěší zanechává své vzkazy na stěnách mostu a patnících u cesty jediná osoba. Záhadný výtvarník, podepisující se jako Timo.

Při zkoumání jeho výtvorů se procházející pobaví, přesto se jejich autor mluvit o nich ostýchá. Stále mu totiž hrozí několikatisícová pokuta či veřejně prospěšné práce. Redaktorka brněnského Deníku Rovnost s ním mluvila. Výtvarník s přezdívkou Timo si ale přeje zůstat v anonymitě.

Vyjadřovat své pocity a myšlenky ve stínu pisáreckého viaduktu začal Timo zhruba před sedmi lety. S odstupem času se na některé své kresby dívá s nadhledem a považuje je za iracionální a pubescentní výkřiky. Přesto však, když mu část z nich jiný umělec přelepil či zničil, nebylo mu to příjemné.

Procházející na pomalovanou spodní část viaduktu pohlížejí se sympatiemi. „Moc se nám se ženou líbí básničky a obrazy, které tu autor zanechává. Byl bych pro, aby sem chodil tvořit i dál,“ říká Václav Janda, který u řeky pravidelně venčí svého psa.

„Drama“ jako reklama na máslo značky Rama, o kterém televize tvrdí, že to je to nejlepší, nebo ukřižovaná ryba namísto Krista či „Hovna“ namísto loga nejsledovanější komerční televize. Pod mostem Timo vyjádřil svůj názor na svět kolem a podle svých slov se i pobavil. Jeho malby nejsou jen spontánní čmárání po zdi, ale většinou pečlivě připravovaná a promyšlená díla.

Zaujala i výtvarného kritika Palo Fabuše. „Timovy malby překračují obvykle prostoduché a nevkusné značkování zdí a zapojují do dialogu každého, kdo je ochoten alespoň na chvíli se přenést přes rovinu vandalství a vidět jej tak v jiném světle,“ tvrdí Fabuš. Spíše než Timovy výtvory kritizuje Fabuš současné vnímání lidí. „Vnímat tento druh tvorby jako parazitní nevypovídá ani tak o jeho podstatě, jako spíš o povaze naší kultury a její schopnosti sebekritiky,“ míní Fabuš.

Jeho nadšení z Timových děl ale nesdílí technický ředitel Brněnských komunikací Josef Luňáček, pod jejichž správu viadukt spadá. „Jsem proti, aby se po zdech technických staveb čmáralo. Pokud se nepoužívá speciálních barev, které umožňují betonu dýchat, povrch se narušuje a je hůře udržitelný,“ tvrdí Luňáček.

Ani strážníci pochopením pro malby sprejerů zrovna neoplývají. A to bez ohledu na jejich uměleckou hodnotu. „Jakékoli znečištění prostoru hodnotíme minimálně jako přestupek,“ vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Denisa Kapitančíková.

Tolerovat ilegální graffiti a udělovat výjimky pro umělecky hodnotné malby odmítá i brněnský primátor Roman Onderka. „Sprejeři mají dvě možnosti. Malovat na městem uvolněné plochy, jako třeba na panelech v Bohunicích. Nebo si vyžádat souhlas majitele a vyzdobit prostory na jeho přání,“ říká Onderka.

Graffiti je uměním, které vzniklo jako ilegální protest a jako takový se ale s malováním na vymezených prostorách neslučuje. Timo se však nevzdává. Za několik měsíců se kolemjdoucí mohou těšit na jeho nová vyznání.