Parní mašiny ho fascinovaly odmalička. „Otec mě bral do depa už od tří roků," vzpomíná muž.

Přestože se před lety nemohl účastnit kurzu na opraváře parních lokomotiv, protože byl právě v učení, rozhodl se jít za svým snem. Na zkoušky se učil sám, dokonce si vzal dovolenou na vojně, aby je mohl složit. „Od ledna se tehdy měnil kotelní zákon a pak bych se musel učit všechno znovu," vysvětluje nadšenec. V depu nastoupil v roce 1996. „Náplň naší práce je udržet mašiny provozuschopné," konstatuje Jaša.

Dodává, že větší opravy zajišťují zaměstnanci Muzea Českých drah v Lužné na Rakovnicku, kterému lokomotivy patří.

Dbát musí hlavně na kotel, pro který jsou předepsané časové kontroly. V současnosti takto zaměstnanci depa opravují kotel lokomotivy Šlechtična. Stroj musí odplášťovat, případně vyřadit některé z rozpěrek. „Nakonec máme na starost tlakovou zkoušku, abychom zjistili, zda je všechno v normě," vysvětluje údržbář.

Svoji budoucnost vidí jasně, celý život se starat o parní lokomotivy. „Když mašina stojí studená, je to jen kus železa, ale jakmile se zatopí pod kotlem, jako by ožila. Má to svoje kouzlo," usmívá se.

PATRIK EL-TALABÁNI