REPORTÁŽ

Děti si ucpávají uši a na tvářích se jim krabatí grimasy. Dospělí je blahosklonně sledují, dokud nezazní první salvy. Mnohým z nich pak bleskově rovněž vystřelí dlaně ke stranám hlavy, aby uchránily utrápené bubínky.

Na precizně upravenou louku, které slavkovský zámek dělá kulisu, je radost pohledět.

Dvě stovky nadšenců v historických uniformách manév〜rují a pálí salvu za salvou. Než samozřejmě dojde na šavle a huláni na koních si svými palaši neproklestí cestu řadami pěšáků. Francouzi nakonec vítězí a zahánějí Rusy a Rakušany z bojiště.

„Dnešní bitva nebyla žádný skutečný střet z historie. Bylo to spíše hypotetické setkání znepřátelených armád, které se přesouvaly na slavkovské bojiště. To se mohlo stát v roce 1805 v podstatě kdekoliv,“ vysvětluje velitel vojenských jednotek Ivan Vystrčil.

Celou bitvu, kdy jezdí na koni, i při procházce po ní zatíná zuby. Před týdnem spadl z koně při rekonstrukci bitvy v Rakousku.

Souboj před zámkem je vyvrcholením celodenních střetů. Akce začala pochodem Francouzů od obce Prace. Vstříc se jim vydala rusko-rakouská koalice, která jim cestou přichystala několik pastí a bojových střetů. Vedle salv z pušek se do výroby efektního hluku zapojila také děla. „Máme repliku francouzského čtyřliberního děla. Skutečný kanon má účinný dostřel asi půldruhého kilometru. Tento ale patří k nejmenším. Používaly se ještě osmiliberky a také dvanáctilibrové ráže. To je pak úplně jiné kafe,“ směje se Petr Rozsypal.

Podle něho dokáže dobře secvičená obsluha naládovat a vystřelit více než třikrát za minutu.

Všem vojákům bez výjimky teče po skráních pot. Někteří mají na hlavách vysoké chlupaté medvědice, jiní tahají objemné torny. „Bohužel, tehdy se něco jako letní uniformy nevedlo. Jsou z poctivé a hutné látky. V tomhle vedru je to trochu neštěstí,“ podotýká unaveně francouzský infanterista Petr Krejčí.