Po rozpadu Rakouska-Uherska lidé hledali novou duchovní orientaci pro svůj život. „Římskokatolická církev už některým nevyhovovala, hledali alternativu. Tu našli právě v husitství, které se v roce 1920 od římských katolíků oddělilo," vysvětlila Světluše Košíčková, která už osm let působí jako farářka v husitském sboru v brněnských Tuřanech. Kromě něj se věřící scházejí v dalších osmi po celém Brně.
Právě to, že kázání pro věřící mohou dělat také ženy, odlišuje husity od římskokatolických křesťanů. „Až polovinu farářů v republice tvoří ženy. Mezi biskupy už však žádná žena aktivně nepůsobí," řekla farářka. Rozdílné je také postavení duchovních uvnitř církve. Pro věřící nejsou autoritou, ale rovnocennými partnery.
Brněnští husité byli jedni z prvních, kteří se zasadili o vznik vlastní pobočky. „Věřící byli od začátku velmi aktivní. Zapojovali se nejen do života církve, ale angažovali se třeba také v sociální oblasti," zdůraznila třiašedesátiletá žena.
Po roce 1968 se příslušnost k církvi stala problémovou. Lidé byli kvůli ní pronásledováni. Nebývalo výjimkou, že lidé ztratili práci. Novou krev do žil jim vlila až sametová revoluce v roce 1989. Členové církve se začali hojně zapojovat do veřejného života.
Při posledním sčítání obyvatel v roce 2011 se k československé husitské církvi přihlásilo téměř čtyřicet tisíc lidí. „Na jižní Moravě jich je asi osm tisíc, z toho odhadem 1500 jen v Brně," vypočítala Košíčková.
Husité si letos připomenou také další významné výročí. V červenci to bude přesně šest století od upálení mistra Jana Husa. „Chystáme různé akce společně s Českobratrskou církví evangelickou. Mnozí z nás se vypraví také do Prahy, se kterou akce koordinujeme," uvedla. V Brně budou na programu například speciální mše nebo třeba pouť na Kozí hrádek.
HANA FLORIANOVÁ