VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Misionářky přijímají utrpení snadněji, tvrdí sestra Francisca z Peru

Brno - Temperament peruánské misionářky Francisky Moreano je nakažlivý. Když se rozzáří její podmanivý úsměv, zalesknou se sněhově bílé zuby, přicházející hosté do francouzské restaurace Fajnšmekr, ji většinou přátelsky obejmou.

19.12.2007 1
SDÍLEJ:

sestra Francisca z PeruFoto: DENÍK/Jiří Salik Sláma

Jen málokdo by do Francisky řekl, že svůj život zasvětila Bohu. V Brně se společně s dalšími sestrami stará o chod Fajnšmekru a o Vánocích tady oslaví svůj první rok.

„Pocházím z devíti dětí a rodiče nás všechny vedli k víře. U mě ale byla nejsilnější,“ vyprávěla tmavovlasá žena z peruánského města Cuzco. Odmalička musela tvrdě pracovat, rodina vlastní v Jižní Americe zemědělskou farmu. Pro život ve francouzském řádu Neposkvrněné Panny Marie se Francisca rozhodla v devatenácti letech.

„V období dospívání jsem se Bohu trochu vzdálila, ale lidem jsem pořád chtěla pomáhat. Zkrátka jsem byla trochu divoká. Pak jsem ale odešla studovat do Limy a tehdy mě přítelkyně vzala na charitativní akce pro bezdomovce. Třikrát týdně jsme rozdávali jídlo asi čtyřem stům bezdomovcům. Život opuštěných lidí mě velice ovlivnil a proto jsem se definitivně rozhodla, že vstoupím mezi misionářky,“ svěřuje se žena, jejíž kořeny sahají k peruánským indiánům.

Doma z jejího rozhodnutí radost neměli. „Rodiče se mě zeptali, jestli jsem se nezbláznila? Celý život prožít bez hříchu a jako panna? Ale já jsem skutečně šťastná, že mohu Bohu sloužit,“ usmívá se snědá žena. Jaké byly její další osudy? Odjela studovat do Argentiny a do Říma, kde prožila tři roky. V Itálii také složila slib věrnosti a od té doby mohla naplňovat poslání misionářky. „Asi nejsilnější víra je v Argentině a jen o trochu slabší v Itálii. Tyto dva národy velmi dbají na rodinné štěstí a pomoc bližnímu. V Čechách to tak bohužel není. To je možná jeden z hlavních důvodů, proč se tady tolik lidé rozvádějí a snadno se odcizí,“ myslí si.

Za důležitý předmět štěstí považuje Francisca Moreano stůl. Rodina, přátelé i nepřátelé si k němu sednou a všechno si podle ní mohou upřímně vyříkat. „Podělí se o radost i problémy. Lidé spolu mají mluvit, jinak vznikají zbytečné problémy. Škoda, že lidé nenaplňují toto poslání a uzavírají se do sebe,“ zamyslela se nad mezilidskými vztahy. Ani životům misionářek se nevyhýbají problémy. Umějí je prý ale lépe snášet. „Nevěřící často hledají vysvětlení na otázky, proč se to či ono stalo? Misionářky přijímají trápení s pochopením a pokorou. Byla to přece vůle boží. Mě se také moc stýská po stárnoucí mamince, ale Pán Bůh si přeje, abych teď žila v Brně,“ poznamenala Peruánka Francisca.

19.12.2007 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Brněnské podzemí. Ilustrační foto.

Nové trasy v podzemí mají zpoždění

Závěrečný podnik Českého poháru a zároveň Mistrovství České republiky na brněnské trati nad Anthroposem.
21

Brněnská trať je rychlá a zábavná, řekl český šampion Kulhavý

V autoškole neuspěje každý druhý. Na vině je i stres

Brno /ANKETA/ - Neuspěl. S tímto verdiktem odchází napoprvé od závěrečné zkoušky v autoškole víc než polovina Brňanů. Podle instruktorů je to kvůli stresu a neznalosti předpisů.

Memoriál Marka Těšíka v beachvolejbalu vyhráli nováčkové Starý a Hojgr

Brno /FOTOGALERIE/ – Sedmnáct dvojic zasáhlo do čtvrtého ročníku Memoriálu Marka Těšíka v beachvolejbalu. Na brněnských kurtech Sport Centra Srbská se nejvíc dařilo nováčkům turnaje Bořivoji Hojgrovi s Petrem Starým, kteří ve finále porazili 2:1 na sety Jakuba Šeráka s Tomášem Kubáskem.

Místo stromů bytový dům. Lidé chtějí náhradní zeleň

Brno - Monstrum, kvůli kterému firma vykácela vzrostlé stromy. Tak označují lidé na internetu nový dům s padesáti byty, jehož stavbu připravuje developerská firma v Turgeněvově ulici v brněnských Černovicích. Stavební povolení na něj již vydal místní stavební úřad. Rozhodnutí ale znovu projednají úředníci brněnského magistrátu.

Jednou jsme nechtíc utopili rudl alkoholu, říká kapitán brněnské lodi Stuttgart

Brno /ROZHOVOR/ - Devětadvacet let. Tak dlouho už se po Brněnské přehradě plaví kapitán Josef Chládek, který velí lodi Stuttgart brněnského dopravního podniku. Ve firmě drží několik prvenství. Jako první kapitán jezdil na lodi s rodinou. Jeho syn mu na lodi dělal lodníka a dcera průvodčí. Ještě nikdo takový v podniku přitom nebyl. V současnosti je už ale ze syna kapitán další z brněnských lodí. S vodou je Chládek starší spojený už od mládí, dříve se plavíval na kanoích, kajaku či plachetnicích. „V dopravním podniku jsem začínal na lodi Veveří. Té ale končila v roce 2011 životnost, pak jsem přešel právě na Stuttgart,“ říká o své historii na lodích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení