Teď pracuje na stavbě administrativních budov poblíž brněnské Vaňkovky. „Každé ráno, než vystoupám nahoru, se pomodlím. Někdy tam nahoře fouká a kabina se vychyluje. A to o jeden až dva a půl metru. Skutečně to není žádná legrace, ale mám svou práci rád,“ vypráví jeřábník z Bystřice pod Hostýnem.

Do práce každý týden dojíždí a Brno se mu líbí. „Je to nádhera, vidět město shora. Dívám se na lidi, hrad Špilberk, vlaky. Sleduji celý ten rej kolem. Moc mě to baví,“ svěřuje se pětatřicetiletý muž.

Aby se mohl stát jeřábníkem, musel udělat přísné zkoušky a každý rok si je obnovuje. „Složil jsem jeřábnické a vazačské zkoušky. Ty se musí každý rok opakovat kvůli bezpečnosti práce. Jeřáb, který teď obsluhuji, unese od dvou do šesti tun a v noci ho musíme uvazovat. Rameno totiž zasahuje až nad střechu blízkého Teska, a kdyby byl uvolněný a foukal vítr, mohl by střechu poškodit,“ popisuje svou práci a stroj, který ovládá, Šťastný.

Než začne pracovat, musí vystoupat po žebříku do kabiny jeřábu ve výšce třiceti metrů nad zemí. Jsou ale i stroje, které se řídí z výšky padesáti či sta metrů.

Jeřábníci mohou pracovat pouze při rychlosti větru do patnácti metrů za sekundu. Pak už je pobyt v kabině životu nebezpečný. „Při silnějším větru pracujeme na vlastní nebezpečí. Jenomže za to si málokterý stavbyvedoucí vezme zodpovědnost,“ tvrdí muž a v ruce drží bezdrátovou vysílačku. Jeřáb za čtyřicet milionů korun se totiž ovládá i jejím prostřednictvím.