Vybrat pro své dítě bojový sport bylo za minulého režimu jednoduché. V nabídce bylo buď judo, nebo karate. Teď z každého plakátu kouká název, který připomíná čínskou specialitu. Přesto jde o konkurenci tradičních, v Česku zavedených technik. Trochu na to doplácí i brněnské judo, přesto se stále drží v extralize. Už více než dvacet let.

První kolo nejvyšší soutěže se rozjelo minulý víkend. V konkurenci Vršovic, Mohelna a Ostravy ale z tatami na jih Moravy žádné body nepřistály. „První kolo nás trochu zaskočilo. Nebyli jsme v plné síle,“ přiznal předseda královopolských judistů Miroslav Vičar.

Těží z mládeže

Na medailové příčky v nejvyšší soutěži si Brno asi ještě pár let počká. V minulé sezoně uspěli v boji o záchranu a skončili předposlední. „Snažíme se těžit z naší mládeže. Ale vychovat kvalitního judistu trvá třeba deset let. Teď spějeme ke stabilizaci kádru pro extraligu. V mužích máme kolem dvacítky bojovníků,“ vysvětloval Vičar.

I přes konkurenci ostatních bojových sportů a jiných aktivit je v Brně o judo stále zájem. Momentálně má královopolský klub více než dvě stovky aktivních členů. Nejmladším je kolem sedmi let. „To už je základna na které se dá stavět. Zájem je pořád docela velký,“ nabízel předseda oddílu optimistický pohled.

Spíš než do současnosti se v klubu dívají do budoucnosti. V Brně vyrůstá několik výrazných nadějí. Třeba Jiří a Ivan Petrovi. „Oba dva jsou členy juniorského reprezentačního výběru. Ivan je juniorský vicemistr republiky, Jiří je zase nejlepším judistou ČR v kategorii dorostu za minulý rok,“ hlásil pyšný otec obou judistů Ivan Petr, který je zároveň trenérem. Ivan, starší ze synů letos již nastupuje k zápasům v základní sestavě mužského extraligového družstva. A to je mu teprve osmnáct let.

Úspěchy mladých judistů naplňují všechny v klubu optimismem. Ti nejlepší se už podívali na celou řadu turnajů do zahraničí, třeba v daleké Koreje.

Počáteční neúspěch v letošní extralize v Brně zatím neřeší. Spíš se těší, co vyroste z talentované mládeže. „Judo je o fyzičce a bolí. Ale když se dělá naplno, je to pak láska na celý život,“ připomněl závěrem Vičar, držitel šestého danu.