Projekt Šlapanicko – Čistá Říčka a Rakovec, který odstartoval na konci minulého roku, postupně propojí kanalizační sítí asi devět tisíc lidí v obcích Sivice, Pozořice, Kovalovice, Viničné Šumice, Velatice, Mokrá-Horákov a Tvarožná, kde už začaly první práce.

„Teď to tady vypadá jako za druhé světové války. Bagruje se všude, a lidé tak často nemohou parkovat před domy. Ale zatím si nestěžují. Pouze jednou došla stížnost na to, že výkop kanálu stáhl vodu ze studny jednomu z lidí,“ podotkl starosta Tvarožné František Kopecký.

Podle něj s nepořádkem ale lidé počítají a starosta je na něj dlouho dopředu upozorňoval. „Se stavbou kanalizace jsme počítali už před rokem. Kvůli zrušení výběrového řízení jsme ji ale museli odložit,“ postěžoval si Kopecký.

Už za pár týdnů začne stavba i v další obci. V Sivicích u Pozořic. „Lidem kanalizace příliš nechybí, mají totiž jímky a splašky vypouštějí i do místního Pohořelického potoka. Takový systém však není v souladu s evropskými normami a škodí životnímu prostředí,“ uvedla starostka obce Marie Kousalová.

Obyvatelé vesnice ekologický pohled uznávají. „Děláme to hlavně pro čistější životní prostředí. V každodenním životě nám nejspíš nová kanalizace nijak nepomůže. I tak se ale těším. Jen se trochu děsím nepořádku, který při stavbě bude,“ podotkla například Jana Brtníková.

Celý projekt Šlapanicko – Čistá Říčka a Rakovec by měl skončit v prosinci příštího roku. Podle Kopeckého tento termín však stavební firma nejspíš nedokáže dodržet. Ať už ji stavaři dokončí kdykoliv, bude podle starosty kanalizace velkým přínosem.

Někteří lidé už navíc mají od stavby klid. „Před naším domem práce skončily a musím říct, že to šlo celkem rychle. Sice tu máme všude bahno kvůli dešti a je tu docela hluk, ale musíme to nějakou dobu vydržet,“ uvedla Božena Daňková z Tvarožné.

Některé lidi ale netrápí jen hluk a nepořádek. „Je to poslední inženýrská síť, která v obci chyběla. Někteří lidé si sice stěžují, že budou muset platit stočné, ale já tvrdím, že po tolika letech vypouštění splašků do potoka to přírodě dlužíme,“ doplnil Kopecký.

Celý projekt bude stát asi pětadvacet milionů eur a téměř šestnáct milionů eur zaplatí fondy Evropské unie. Mezi obcemi u Brna vznikne více než šestapadesát kilometrů splaškové kanalizace a dalších deset kilometrů odboček.

Středověk: splašky v ulicích

Nesnesitelný zápach byl jedním z nejtypičtějších znaků každého středověkého města, tedy i Brna. Zdrojem nelibé vůně byly především početné koželužny, které kvůli tomu musely sídlit co nejdál od centra města. Často to bylo až za městskými hradbami. Města si také velmi dlouho udržovala polovenkovský charakter a dalším velkým znečišťovatelem vzduchu tak byla domácí zvířata a splašky, které tekly ulicemi. Kanalizace v té době totiž neexistovala.

Velkým problémem středověkého Brna byl proto nedostatek pitné vody. Soukromé studny ve dvorech bohatších patriciů znečišťovaly jímky v jejich bezprostřední blízkosti. Na úzkých parcelách za středověkými domy se totiž rozkládaly dvory, kde našla svůj domov drůbež, kozy i prasata. Před štíty domů se pak kupily hromady hnoje a odpadků. Odpad prosakoval do spodních vod. Následkem toho se ve městě rychle šířily infekční nemoci.

Na konci roku 1415 tak představitelé Brna uzavřeli dohodu s Prokopem z Písku a Václavem Házem, že zajistí na své náklady výstavbu vodovodu od řeky Svratky. „Přiváděl vodu do dvou kašen na Horním a Dolním trhu, tedy na dnešním Zelném trhu a náměstí Svobody. Mohly se na něj připojit i pivovary a některé domy,“ popsal historik Jaroslav Dřímal v knize Dějiny města Brna.

Atmosféru všudypřítomné špíny dokreslovaly ve městě také rozbahněné cesty. „Ve středověkém Brně měly dlažbu jenom nejvýznamnější ulice a náměstí. A to teprve až od čtrnáctého století. V roce 1354 nebyl vydlážděn ani takzvaný Horní trh, dnešní Zelný. Za deště se proto bezedné bláto vyváželo z města ven,“ popisuje v knize Dřímal.

Aby se situace v Brně zlepšila, povolil Karel IV. dvaadvacátého března roku 1348 radě města vybírat po tři roky mýto na dlažbu a opravu cest a mostů. A to po haléři z každého koně procházejícího Brnem. Mýto se vybíralo od lidí, kteří takzvaně s městem netrpěli. Nebyli tedy jeho obyvateli. Toto povolení pak bratr Karla IV., moravský markrabě Jan Jindřich, několikrát prodloužil. Kámen a jiné potřeby na městskou dlažbu museli městu dodat sedláci ze Šlapanic, Líšně a ze Slatiny.

Středověké město „neobtěžovalo“ jen své obyvatele. Velkou zátěž představovalo i pro své okolí. Někteří historikové dokonce hovoří o městech jako o první ekologické katastrofě. Všechny splašky z města končily v řekách, které jimi protékaly. Navíc z okolí měst rychle mizely lesy, protože dřevo bylo základním stavebním materiálem a také se jím topilo. Středověcí lidé tedy v souladu s přírodou příliš nežili.

Michal Kárný a Martin Mikuláš