Přímo v hlavním městě sledovala sovětské obrněnce dnes pětadevadesátiletá Zdenka Jelínková. „Pracovala jsem tehdy přímo v centru v Nerudově ulici. Při cestě do práce jsem kličkovala mezi tanky," vzpomíná Jelínková.

Stejně jako ostatní se snažila spojit se svými příbuznými v Brně. „Problém byl, že vůbec nefungovaly telefony. Hned ve vedlejším domě bylo rumunské velvyslanectví, tak jsme volali odtamtud," vybavuje si.

Zmatek a nevědomost, to podle Věry Uršlerové pociťovali lidé v Brně. O okupaci Československa se dozvěděla v práci. „Najednou k nám do kanceláře nakráčel voják se samopalem a rusky nám řekl, ať jdeme domů. Na ulici jsem pak zahlédla kolonu tanků. Vůbec jsem nechápala, co se děje," říká žena, které bylo v srpnu 1968 pětatřicet let.

Výraznější změny v běžném životě podle svých slov nepocítila. O ozbrojených střetech se sovětskými vojáky v brněnských ulicích se dozvídala jen z doslechu. „Vím, že pár lidí dokonce zemřelo. Kdo za tím stál, ovšem nevím. Myslím, že se to nezjistilo dodnes," zdůrazňuje pamětnice.