Vlasatí ovšem příliš randálu a nějakých výtržností tehdy netropili – spokojili se s volnou vesnickou sokolovnou nebo klubem, kde se v klidu oddávali svojí ponuré muzice s texty jako že „když je dnes někomu dvacet, chce se mu hnusem zvracet“.

Bylo to spíš přičinlivé rolnictvo z jednotných zemědělských družstev, které dělalo potíže. Často cítilo povinnost zahlásit na „esenbé“, byť jen pouhý výskyt neobvyklých dlouhovlasých individuí, a tak tak, že na ně samo nevyběhlo s vidlemi. Ohlušujících tónů ani hromad odpadků od vlasatců tenkrát nebylo, stačila jinakost.

Pokud jde o akce příznivců ostřejších hudebních směrů dnes, bývá jiskření mezi odvázaným chumlem a usedlejším okolím zaviněno oboustranně, ať už jde o rockové nebo technařské party, rozložené na louce za starostovou chalupou nebo v brněnském areálu Riviéra.

Na straně usedlých se občas vyskytují předsudky velící mít se na pozoru před čímkoliv, co má fantaskní účes, divoce pomalované tričko nebo šátek s lebkou. Za dnešními nekonformními, decibely produkujícími roji zase zůstává lecjaký plastový či biologický materiál nejenom v alejích. Což je samozřejmě chyba.

Nekonformní tak zbytečně poskytují záminku těm usedlým, kteří v hospodě ve skupince rychle ožívají a hrozí pěstičkou, že těm odvázaným je potřeba dát lekci, případně to rovnou pozavírat.