Vítězný únor. Tak pojmenovali komunisté mocenský převrat v tehdejším Československu, který vyvrcholil pětadvacátého února 1948. Na více než čtyřicet let tak určili osud celé země: demokracii vystřídala totalita. Převratné události, na kterých se výraznou měrou podílelo i Brno, se staly před šedesáti lety.

„V noci jednadvacátého února naložili dělníci brněnské Zbrojovky pod dohledem Sboru národní bezpečnosti a armády deset tisíc pušek a dva tisíce samopalů na auta. Ty je pak odvezly do Prahy. Zde je třiadvacátého února převzali příslušníci Lidových milicí,“ uvedl Robert Kupsa z Moravského zemského muzea.

Jednadvacátého února se pak na náměstí Svobody v Brně sešlo na demonstraci, kterou svolali komunisté, na padesát tisíc lidí. Vyslechli si rozhlasový proslov Klementa Gottwalda ze Staroměstského náměstí v Praze. Ten požadoval, aby prezident Eduard Beneš přijal demisi nekomunistických ministrů vlády. Tomuto nátlaku se Beneš podvolil o čtyři dny později.

„Pětadvacátého února se sešlo na Zelném trhu v Brně opět několik tisíc lidí. A i tentokrát Gottwaldův projev z Václavského náměstí v Praze přenášel rozhlas,“ řekl historik Jiří Pernes z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd v Brně. Brňané se tak dozvěděli, že prezident Beneš přijal demisi nekomunistických ministrů a zároveň pověřil Gottwalda doplněním vlády. Beneš ale do té doby ujišťoval představitele nekomunistických stran o své podpoře. Jejich cílem totiž byly předčasné volby. Doufali tak, že komunisté v nich získají méně hlasů než ve volbách v roce 1946. Nyní jejich naději byly zmařeny. Cesta k ovládnutí země komunisty se tak definitivně uvolnila. Vlastní převrat pak udělaly takzvané Akční výbory Národní fronty. Jejich úkolem byla „očista“ politického a veřejného života. K jejich založení vyzval ve svém projevu z jednadvacátého února Gottwald. Po pětadvacátém únoru tak z čelných míst významných veřejných institucí i podniků začali mizet lidé, kteří nebyli v komunistické straně.

„Nejdříve se z katedry ztratil profesor Král, který učil církevní právo. Potom zmizel i děkan Kubeš. A tak šlo pořád dál,“ zavzpomínal pro Brněnský deník Rovnost pamětník Alois Durďák, který v v roce 1948 studoval práva. Nakonec došla řada i na něj.


Na komunistické demonstraci na náměstí Svobody v Brně se jedenadvacátého února sešlo padesát tisíc lidí.