Jednatřicetiletý kovář má svou dílnu v brněnských Žabovřeskách ve staré fabrice, která byla první českou továrnou na výtahy. "Založil ji můj pradědeček Antonín Skočovský," vysvětluje Hlobil.

Skočovský byl stejně jako on kovář. "Na výtazích bylo krásné kované zábradlí," dodává Hlobil, který se po dvougenerační odmlce stal dalším kovářem v rodině.

V brněnské slévárenské průmyslovce se vyučil v oboru umělecké zámečnictví a kovářství. Obor už ale podle Hlobila neexistuje. "Bavila mě ruční tvůrčí práce. Nevydržím sedět dlouho u počítače. Miluji práci u výhně a s bucharem," říká kovář.

Nejčastěji vyrábí kované svícny, mříže nebo ploty. "Dělal jsem i kovaný stojan na vodní dýmku a teď pracuji na atypické pípě do hospody. Mým snem je germánská spatha z Damašku, což je speciální meč," popisuje svoje úspěchy i budoucí plány Hlobil. Věnuje se také stavbě nové dílny, která stojí na cyklostezce mezi Bílovicemi a Obřany.

Současní kováři to podle Brňana nemají jednoduché. "Já i moji kolegové máme méně zakázek. Je zajímavé, že v českých zemích je poměrně hodně kovářů, lidé jsou tu zruční," zamýšlí se Hlobil.

Rád cestuje a chtěl by zkusit vodáctví, ale bojuje s nedostatkem času. "Když mi práce jde a mám tvůrčí náladu, zapomenu na celý svět," uzavírá se smíchem Hlobil.

EVA NOVÁČKOVÁ