Vážení čtenáři, anketu najdete na konci článku

Už v sobotu dopoledne míří na ivančické Palackého náměstí stovky lidí. Spousta se jich přitom zdrží hned u vstupu při kupování vstupenek. U jedné z pokladen je totiž zhruba patnáctimetrová fronta. U vedlejší pokladny přitom není skoro nikdo. „Jenže lidé jsou hloupí. Vidí frontu, tak si jdou stoupnout do ní, místo aby se podívali, jestli tu je ještě další kasa," kroutí nechápavě hlavou Jiří Ryšánek. Na rozdíl od většiny si totiž koupil lístek v pokladně bez fronty.

Na Slavnosti chřestu se do Ivančic vydal už podruhé. „Byl jsem tu loni a líbilo se mi to. Hlavně tedy možnost ochutnat různé speciality s chřestem," vykládá a záhy mizí mezi stánky.

Překvapivě však ne mezi chřestovými. Stánek se chřestem je totiž u vstupu na náměstí jen jeden. Vedle něj se přitom tísní různé cukroví, sýry či medovina. Neznalý návštěvník si tak připadá spíš jako na pouti než na akci věnované chřestu.

Jakmile ale ujde pár metrů a dojde do centra náměstí, chřest se už na něj valí ze všech stran. Centru Ivančic totiž vévodí několik stánků různých hotelů a restaurací, které připravují chřestové speciality. „Aspoň že tak. Jinak by to s chřestem nemělo skoro nic společného," poznamenává asi padesátiletý muž a míří k jednomu ze stánků.

Na výběr jídel si návštěvníci slavností stěžovat nemohou. Na náměstí se prezentuje chřestovými specialitami osm restaurací a většina z nich nabízí alespoň tři druhy jídel. „Zájem je solidní. Nejvíc si lidé dávají pštrosí roládu s židlochovickým pršutem a chřestem. Všechno je přitom domácí. I pštros. Chováme je totiž na farmě," nabízí delikatesu Lukáš Sláma z černohorského hotelu Sladovna.

Jen o pár metrů dál láká návštěvníky například stánek hotelu Ryšavý. „Byli jsme tu už loni a mělo to dobrý ohlas. Tak jsme přijeli znovu. Lidé si u nás dávají hlavně pečená vepřová líčka přelitá omáčkou s chřestem," vykládá Milan Hypr a obsluhuje zákazníky.

Hladem na slavnostech neumřou ani ti, kteří mají raději něco sladkého. Ochutnat mohou různé dezerty, trdelníky nebo třeba domácí placky namazané různými směsmi. Právě placky, které pečou dámy v dobovém oblečení, přitom budí mezi lidmi poměrně velký ohlas. „Nikolko podívej. To je jako to dělám já. Ty placky s povidlem," volá například šedovlasá paní svou malou vnučku.

Jen kousek od stánku s plackami sedí s kladivem v ruce kovář. Lidem nabízí například drátěné prsteny. „Jsem tu asi popáté nebo pošesté a zájem je čím dál menší. Ale líbí se mi tady. Mám tady spoustu kamarádů," usmívá se vousatý muž. Jméno však prozradit nechce.

Záhy navíc odbíhá dát rozhovor do rádia. Jeho místo tak na chvíli osiří. Je tak protikladem k jedinému stánku s chřestem na náměstí, který je skoro pořád obsypaný lidmi. „Zájem je obrovský. Stejně jako loni máme asi čtyři tuny chřestu a je otázka, kolik ho ještě zbude na neděli. Loni se totiž vyprodal už v sobotu. Takže otázka možná není kolik ho v neděli bude, ale jestli ještě vůbec bude," říká s úsměvem Karolína Mikšová, která spolu s kamarádkami chřest prodává.

Jak dodává, nejde už o chřest z Ivančicka, kde se ve velkém dávno nepěstuje. Pořadatelé proto zásilku osvěžující zeleniny dovezli až z nedalekého zahraničí – ze slovenského města Velké Leváre. Většině lidí to ale nevadí. Slovenský chřest jim chutná stejně dobře jako moravský. A tak by pořadatelé měli možná zapřemýšlet, jestli ho příští rok nedovézt ještě o něco víc.