Přesné datum otevření léčebny ale nikdo nezná. „Máme u nás dva základní kameny, jeden z roku 1861, kdy začala stavba budovy, druhý z roku 1863. To nejspíš stavbaři práce ukončili a léčebna začala fungovat. Konkrétní datum ale na kamenech není," vysvětlil ředitel nemocnice Marek Radimský.

Stavbu budovy vedli Jan Arnold a Joseph Seifert. Vznikla podle představ prvního primáře Josefa Ignáce Čermáka. Dodavatelem sochařských a kamenických prací byl stavitel Adolf Loos, otec stejnojmenného architekta.

Nově vzniklý Zemský ústav choromyslných ale nebyl v té době v Brně jediný. Existovala tam ještě další dvě zařízení pro duševně nemocné. V tehdejší nemocnici U Milosrdných bratří a ve Všeobecném nemocničním a ošetřovacím ústavu v bývalém klášteře dominikánek u svaté Anny.

Oslavy? Nejsou peníze

Oslavy kulatého výročí se konat nebudou. „Nejsou na to peníze. Daří se nám držet hospodářský výsledek v plusu, ale nemůžeme si dovolit utrácet za něco takového," poznamenal ředitel Radimský, který nemocnici vede dvanáct let.

Budovu obklopuje rozsáhlý park s bronzovou sochou habsburského panovníka Josefa II. Původně patřila k velkému pomníku z roku 1891, který stál před Německým domem na dnešním Moravském náměstí. „V roce 1919 byl stržen, rozebrán a samotná socha Josefa II. byla na delší čas uložena na neveřejném místě," popsala historička Miroslava Menšíková v Internetové encyklopedii dějin Brna.

Podle Radimského prý byla socha nějakou dobu zakopána na brněnských jatkách. „Ale nevím, zda je to pravda, jen jsem o tom slyšel," upozornil ředitel. Od roku 1988 zdobí park u psychiatrické nemocnice. Císař totiž věnoval pozornost i zlepšení péče o duševně nemocné. „Podívat se na ni může přijít kdokoli, park je přístupný pro všechny," dodal ředitel.

Přes 800 lůžek

Zatímco dříve se v ústavu léčilo i více než dvanáct set pacientů, v současné době je tam 821 lůžek a do konce roku jich ještě třicet ubude. Pro pacienty to znamená hlavně větší komfort. „Nedokážu si představit, jak to vypadalo v minulosti, když bylo v ústavu mnohem víc nemocných. Museli být zřejmě namačkaní ve velkých pokojích," podotkl Radimský.

Pacientů prý ubývá, protože moderní léky umožňují ambulantní léčbu. S tím souvisí i rušení lůžek. „Není to jako dřív, když byly ústavy plné schizofreniků. Dnes takoví lidé s léky mohou běžně fungovat a hospitalizovaní jsou jen výjimečně," řekl ředitel.

Nejrozšířenější jsou podle něj v současnosti poruchy související s nadměrným užíváním alkoholu a jiných návykových látek. Společnost je obecně podceňuje, přitom mohou podle lékaře vést k poruchám, depresím, demenci i k celkovému rozpadu osobnosti.

Pacienti mají široké možnosti vyžití, mohou se účastnit různých terapií a zájmových činností či relaxovat na zahradě. „Dostávají také propustky domů, přímo je tam vysíláme a doporučujeme to, abychom ověřili chování v běžném životě a v rodině," uvedl ředitel.

V minulosti to podle něj s důrazem na vyžití pacientů bylo podobné. K ústavu patřilo hospodářství, na němž nemocní pracovali, aby se odreagovali. Pomáhali na poli, starali se o hospodářská zvířata. „Zaměstnat nemocného prací či zájmovou činností bylo vždy součástí léčby," dodal Radimský.