Desátý ročník připravili pořadatelé na motivy pohádky Sněhová královna. „Děti čeká putování za Sněhovou královnou. Cestou plní různé úkoly a v cíli je čekají ceny. Termo hrnek a pexeso na motivy této pohádky, které připravila naše výtvarnice," popisuje u startu Eva Garzonová z pořádajícího Střediska volného času Lužánky.

Mezitím na trať vyrážejí první rodiny s dětmi. Právě těm je nedělní podvečer v okolí Špilberku určený. „Tak na, ty malej lampionovej průvode," dává malému synovi papírovou kouli se zapálenou svíčkou uvnitř jedna z žen a společně vycházejí do parku pod hradem.

Na trase značené zapálenými čajovými svíčkami ukrytými v zavařovacích lahvích jsou kromě nich v tu chvíli desítky rodičů s dětmi. Postupně ale trasu projde zhruba osm stovek soutěžících.

Jako VŘSR

Ne všichni navíc přišli bojovat o ceny. „Já nevím, jestli to má smysl. Jsou mu teprve dva roky," ukazuje na svého syna jedna z matek. Přestože ji pořadatelé ujišťují, že úkoly jsou pro děti právě od dvou let, nakonec se rozhodne, že soutěžit nebudou. „Ještě radši rok počkáme," konstatuje nakonec žena.

Lampionový průvod se přitom líbí nejen dětem, ale také dospělým. S nostalgií vzpomínají na doby, kdy desítky lidí chodily s blikajícími světýlky na procházku v pravidelných termínech. Potvrzuje to například Petr Vašík, který přišel s rodinou. „Komunismus nám sice rozhodně nechybí, ale ty lampionové průvody byly fajn," říká.

Není jediný, komu pohled na lampiony připomíná dobu před několika desítkami let. „Je to skoro jako při oslavách VŘSR. Pro děcka to tenkrát bylo dobrý. Pro dospělý ale nic moc," podotýká například Lukáš Adámek, který spolu s rodinou míří k prvnímu úkolu.

Tím je jízda na saních po pravém sněhu. „Je ze seškrabaného ledu z haly Rondo. Když odpoledne pršelo, měla jsem o něj trochu strach, ale naštěstí vydržel," říká s úsměvem Garzonová.

Jízda po sněhu v době, kdy po něm v Brně jinak není ani stopy, děti baví. Tím spíš, že je táhnou rodiče.

Hodný loupežník

I další úkoly si ale malí Brňané evidentně užívají. Jako třeba procházku loupežnickým lesem, ve kterém musí překonat různé překážky. Na konci je pak čeká malá odměna v podobě kuponu za splněný úkol. Nedostanou ho přitom jen tak od někoho. „Podívej, to je nějaký Krakonoš," říkají rodiče jednomu z dětí. Údajnému pánovi nejvyšších českých hor se to ale nelíbí. „Jaký Krakonoš, já jsem loupežník! Ale hodný. Já neberu, já rozdávám," vysvětluje muž s dlouhými vousy.

Nejenom úkoly a světlo zavřené v papírovém obalu děti na Špilberk lákají. Na hradě je totiž čekají také artisté, kteří předvádějí různé kousky s ohněm. „Oni to zvládnou?" ptá se udiveně asi pětiletý chlapec. Jeho matka je představením očividně stejně zaujatá jako on. „Hmmm," zamumlá jenom na odpověď.

Rodiny pak čeká procházka okolo hradu. Poté co se obléknou Gerdu, aby nezmrzla a projdou vichřicí, čeká je i ledová královna. Stejně jako loupežník je ale hodná. Dětem neublíží. Naopak. Všem malým soutěžícím dá za odměnu hrnek a pexeso. Děti tak mohou spokojeně domů.