S nápadem chovu šneků přišel její muž. „Na Slovensku zkrachovala šnečí farma a manžel potřeboval dokázat, že chovat šneky je možné," říká Součková.
V době, kdy začínali, se o jejich chovu vědělo jen málo. Metodou pokus – omyl se učili, jak se o tisíc malých šneků starat. „Když se nám podařilo vytvořit dobré prostředí, zahájili jsme odbyt. Pouhé suroviny ale nikdo nechtěl, proto jsme je začali zpracovávat," vzpomíná šestapadesátiletá žena.
Testovali chutě a vymýšleli recepty. V roce 1995 vyhráli na gastronomickém festivalu ve Francii se šnečími játry první cenu za inovaci. „Tehdy se šnek jedlý velký choval jen na jihu Francie. A u zahradních se játra jíst nedají, jsou černá a hořká," vysvětlila Součková.
Z plastových boxů v obýváku přesunuli šnečí farmu na zahradu za chatou. Kvůli časové náročnosti svou farmu zrušili a šneky vykupují od malých chovatelů. „Chovají je podle našeho návodu. My už je jen zpracováváme," říká majitelka.
Kromě upravených šneků její firma vyrábí i šnečí paštiky nebo kaviár. „Nedávno jsme začali vyrábět kosmetiku ze šnečího slizu. Krém je antibakteriální a velmi hojivý, ideální na akné nebo i říznutí," vysvětluje Součková.
Šnečí maso je velmi zdravé, bez tuku a cholesterolu. „Konzistenčně trochu připomíná houby. Chuť se nedá k ničemu přirovnat," usmívá se majitelka.
Hlemýždě zahradní nezpracovává. „Naši šneci jsou dobře krmení a zavlažování. Když se na jaře vylíhnou, na podzim mají jateční velikost. Zahradním trvá venku déle, než vyrostou, a maso těch starých pak není měkké," říká.

Sama šneky často smaží v trojobalu nebo podává k těstovinám. Lidé si podle ní šneky domů kupují nejvíc před Vánoci. „Navrací se k tradicím. Za první republiky se šneci na Vánoce jedli běžně," vysvětluje.

TEREZA KOLÁŘÍKOVÁ