VYBERTE SI REGION

Malé i velké kostky připomenou v Brně strasti Židů

Brno – Strach, nejistota a bolest. Pocity, které prožívali brněnští Židé, jsou nyní ukryté v brněnských chodnících. Oběti nacistické genocidy připomínají zlaté kostky. Ve městě je památečních kamenů Stolpersteine uctívajících památku židovských obětí devětasedmdesát. Posledních osmnáct přibylo ve středu.

18.9.2014 2 AKTUALIZOVÁNO 18.9.2014
SDÍLEJ:

Oběti nacistické genocidy připomínají zlaté kostky. Ve městě je památečních kamenů Stolpersteine uctívajících památku židovských obětí devětasedmdesát. Posledních osmnáct přibylo ve středu.Foto: DENÍK/Attila Racek

První z nových kostek položili lidé z projektu v místě, kde dříve žily židovské rodiny - ve Vlhké ulici. Další ozdobila chodník například ve Smetanově v centru města. „Dohromady jsme kameny položili do jedenácti ulic. Nejvíce jich bylo právě na Vlhké a v Purkyňově. Na kameny Zikmunda a Pavla Haasových jsme vyhlásili sbírku," popsal garant projektu Boris Selinger. Vzpomínku na otce s bratra slavného brněnského herce Huga Haase, kteří zahynuli v koncentračním táboře, najdou lidé ve Smetanově ulici. Jejich osud i osudy dalších zemřelých uctí také nový památník holocaustu, který zástupci města slavnostně odhalili ve středu na náměstí 28. října. „Smyslem je podívat se prostřednictvím současného díla do nedávné historie a připomenout si holocaust, který byl obrovskou tragédií," uvedl mluvčí brněnského magistrátu Pavel Žára.

Osudy nejen brněnských Židů za války se zabývá internetová databáze Centropa, která shromažďuje paměti přeživších holocaustu. Se svými vzpomínkami se svěřil například brněnský rodák Kurt Kotouč. „Cesta do školy podél špilberského svahu se náhle stala nebezpečnou, číhali tam výrostci z Hitlerjugend," popsal Kotouč. Spolehnout se nemohl ani na pomoc svých nežidovských přátel, kterých časem ubývalo. „Šel jsem navštívit kamaráda a jeho matka mi oznámila, že není doma. Totéž se opakovalo i následující den. Až později mi jakýsi vnitřní pocit prozradil, že není doma pro mne, protože jsem Žid," vzpomínal na dětská léta Kotouč.
V roce 1940 do bytu Kotoučových poprvé vtrhlo Gestapo. O rok později se rodina musela přestěhovat a třípokojový byt sdílela s dalšími dvěma židovskými rodinami. I tam je však Gestapo navštívilo a tentokrát odvlekli Kotoučovy rodiče. „Otce uvěznili v Kounicových kolejích a matku ve věznici na Cejlu. Zůstal jsem jen s bratrem. Otce jsem ještě párkrát zahlédl za oknem, ale později je přesunuli do Osvětimi, kde oba zemřeli," vybavil si Kotouč poslední vzpomínku na rodiče.

Brňance Bedřišce Felixové byly podle Centropy na začátku války čtyři roky. „Rodiče mě nechtěli mást, proto mi matka vysvětlila, že přišli zlí lidé a chtějí nám ublížit," uvedla Brňanka. Čtyřletému děvčeti nejvíce vadily náhle zákazy a omezení „Nemohla jsem nastoupit na státní základní školu, chodit do parku nebo loutkového divadla," vyjmenovala Felixová některé z nich. Matka se jí snažila situaci co nejvíce zlehčit. „Neříkala mi, že něco nemám dovoleno, zkrátka používala výraz nemůžeš," zavzpomínala Felixová.
Podle koordinátorky vzdělávacích programů brněnské pobočky Židovského muzea Kateřiny Suchánková žili zpočátku Židé v Brně především v okolí Cejlu, Hybešovy ulice nebo na Nových Sadech. „Když jim nacisté zabrali majetek, byli nuceni se přestěhovat. Sami se však dobrovolně do ghett neshromažďovali," dodala Suchánková.

LENKA VOTŘELOVÁ
ANNA FAJKUSOVÁ

Autor: Redakce

18.9.2014 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Nemocní z léčebny se přestěhují do Úrazové nemocnice. V březnu

Brno – Pětadvacet lidí z Léčebny dlouhodobě nemocných na Červeném kopci přesídlí vedení města do Úrazové nemocnice v Brně. Současné budovy totiž podle náměstka primátora Petra Hladíka nevyhovují dnešním potřebám. „Pacienti si zaslouží prostředí, které odpovídá jednadvacátému století," vysvětlil.

Ideální teplota pro výrobu čokolády? Patnáct až dvacet stupňů

Kuřim /ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI/ – Žena v bílém oblečení s čepicí na hlavě obsluhuje stroj, ve kterém se čokoláda nahřívá, aby se z pevných kuliček stala tekutina pro nalévání do forem. K přístroji si musí vylézt na štafle, odkud kousky belgické čokolády sype dovnitř. Hmota se musí neustále míchat. Další zaměstnankyně obsluhuje stroj s mnoha tryskami, ze kterých neustále v intervalech asi třiceti sekund vytéká čokoláda. Umisťuje pod ně formy a poté dává na váhu. Ve formě je podle velikosti vždy několik stejných tvarů. Třeba stromky se vyrábí po dvou, zato malá autíčka po patnácti. Výrobě čokolád ve firmě Fikar se věnuje další díl seriálu Rovnosti nazvaného Za zavřenými dveřmi.

AKTUALIZOVÁNO

Doprava na Zvonařce zkolabovala. Autobusy se opožďovaly i o hodinu

Brno – I desítky minut v kolonách. S takovým zdržením museli počítat řidiči, kteří ve středu odpoledne projížděli ulicemi Zvonařka a Plotní. Kvůli vážné dopravní nehodě a jejímu následnému vyšetřování doprava v ulicích zkolabovala. Auta, autobusy i tramvaje linky 12 uvízly v kolonách. Situace se zlepšila až před půl sedmou hodinou večer.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies