Někteří lidé den žen slaví, jiní ho ignorují. „Manžel mi nosí květiny každý rok už čtyřicet let. Vždy si vzpomene,“ řekla důchodkyně Marie Sedláčková. Připadá jí ale, že si mladí lidé dělají z toho svátku legraci. „A to mě mrzí,“ podotkla.

S tím nesouhlasí student Marek Koutný. „Svojí přítelkyni kytici přinesu. Raději ji ale natrhám na zahrádce, než abych ji kupoval,“ sdělil.

Brňané, kteří nechtějí slavit jen doma, mohou přijít na některou z dnešních akcí. Třeba na diskuzi na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Má upozornit na to, že ženy vydělávají ve srovnatelných profesích a se stejným vzděláním méně než muži. „Největší rozdíl v platech je mezi vysokoškolsky vzdělanými ženami a muži. Kromě toho přetrvává malé zastoupení žen v politice a na rozhodovacích pozicích,“ uvedla Kristýna Pešáková z brněnské organizace Nesehnutí, které diskuzi ve čtyři hodiny odpoledne spolupořádá.

Ženy jsou podle ní diskriminovány na trhu práce a hlavně samoživitelky se přibližují hranici chudoby.

Ti, které diskuze neláká, mohou přijít o půl šesté večer do Alfa pasáže. Uvidí tam interaktivní představení studentů Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického. Představení se jmenuje Peníze nebo život?.

Od sedmi večer se pak v HaDivadle uskuteční benefiční divadelní představení Monology vagíny. Po něm si mohou diváci povykládat s herečkami a se zástupci neziskových organizací, které akci pořádají.

Program v HaDivadle uzavře klavírní koncert Vlada Bízika. „Podobné akce pořádáme už několik let. Kromě upozornění na práva žen se vždy snažíme připravit zajímavý program pro ženy i pro muže, kteří si chtějí tento den užít,“ uvedla socioložka a spoluorganizátorka Lucie Jarkovská.

Historie Mezinárodního dne žen sahá k roku 1908, kdy v New Yorku demonstrovalo patnáct tisíc žen za svá práva. OSN uznala mezinárodní den žen v polovině sedmdesátých let minulého století.

JANA VONDROVÁ