Před nástupem na zastávecké gymnázium v roce 1970, přednášel na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Z města neodešel dobrovolně. „Měl vlastně štěstí, že nemusel jít do kotelny, jak většina lidí takto postižených systémem. Dostal šanci učit na venkovské nevýznamné škole," nadneseně povídá jeho bývalý kolega a nynější ředitel Gymnázia v Zastávce Petr Kroutil, jenž je hlavní iniciátor pamětní desky.

Introvert středem pozornosti

Kožmín tedy nuceně strávil patnáct let před důchodem na střední škole ve vsi za Brnem. „Na zastávecké poměry se ve městě objevila velká osobnost, což si možná mnozí tehdy ještě tolik neuvědomovali. Pamětní deska mu právem patří a pro tamní školu má velký smysl," domnívá se historik Jiří Čejka.

Jeho kolegové si ho pamatovali jako klidného, tichého až introvertního člověka. „Ale pak jsme si uvědomili, že i tak se vlastně všechno točilo kolem něho," hodnotí Kožmínovo působení na škole ředitel Kroutil.

Ve škole začal vydávat noviny, které psali studenti a on je zaštiťoval. „Častokrát jsme mu nerozuměli, jak zaníceně mluvil a nebyl ochotný sestoupit na naši nižší úroveň. Ale vychoval v nás lásku k literatuře. Každý chtěl najednou publikovat," popisuje jeho bývalý žák Miroslav Čech.

Kožmín se pak zabýval kritikou, stylistikou a interpretací literárních děl. V 70. a 80. letech měl zakázané publikování, a tak se věnoval analýzám děl Milana Kundery a Bohumila Hrabala či interpretaci moderní české poezie od Jana Skácela a Vladimíra Holana.

V roce 1990 se vrátil Kožmín zpět na brněnskou Pedagogickou fakultu. O rok později pak přešel na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde získal titul profesora. Zemřel v roce 2007 v Brně.

ADAM HAVEL