„Agenda Olomucensis, jak se kniha jmenovala, sloužila kněžím při liturgických úkonech,“ vysvětluje brněnský knihkupec a nakladatel Šimon Ryšavý.

Do té doby podle něj všechny texty mniši přepisovali ručně. Knihy tak byly graficky jedinečné a vyvedené. Přepis jedné ale trval roky. „V té době běžní lidé číst neuměli. O veškeré spisy se tedy starala církev. A tomu taky obsah textů odpovídal,“ přibližuje odborník.

Knihtisk podle něj postavil literaturu a vzdělávání na startovní čáru. „Brno se tak stalo jakousi kolébkou tiskařů. Po průkopnické Plzni a druhém Vimperku, kde roku 1484 kočovný tiskař Johann Alacrawa vytiskl dva latinské tisky a jeden český kalendář, se stalo Brno třetím tiskařským město u nás a prvním na celé Moravě,“ popisuje knihkupec.

Praha se podle něj k tiskařům přidala až o rok později. „Brno se může pochlubit asi třiadvaceti prvotisky, což je vlastně víc než třetina celé naší tiskařské produkce v 15. století,“ upozornil Ryšavý.

Knihtisk do moravské metropole přinesli Němci Konrád Stahel a Matyáš Preinlein. „Tito tiskaři putovali po Evropě,“ říká Ryšavý. Proč se ale zastavili právě v Brně, není úplně jisté. „Agendu Olomucensis si v brněnské tiskárně pravděpodobně objednal biskup z Olomouce. Zřejmě právě on Stahela a Preinleina na Moravu pozval s přáním, aby pro něj tiskli liturgické texty,“ vypráví Ryšavý.

Agenda Olomucensis z roku 1486 se od dnešních knih lišila. „Neměla titulní list, a tak byla všechna data včetně názvu uvedená až na konci knihy. Tisk byl dvoubarevný. Černý text doplňovala červená notová osnova, do které mniši noty vpisovali ručně,“ popsal první brněnskou knihu Ryšavý.

Výročí má podle nakladatele lidem připomenout význam knihtisku. „Dřív byla každá kniha unikát. Jeden výtisk měl cenu domu. Dnes se knihy válejí v ulicích před knihkupectvími a lidé se v nich jen tak přehrabují,“ zlobí se nakladatel.

Úpadek knihy podle něj zavinila nadprodukce. „Knih je teď příliš mnoho, stejně jako tiskáren. Přímo přehršel. Podepisuje se to ale na jejich kvalitě. Najít poctivou tiskárnu není jednoduché ani dnes,“ uzavírá knihkupec Ryšavý.