VYBERTE SI REGION

Roman Šiler: Brno může být klidné. Odsun nádraží jsme vyřešili za něj

Brno /ROZHOVOR NA KONCI TÝDNE/ - Prosím vás, mohl bych sem někdy přijít s něčím pomoci? S těmito slovy přišel do Technického muzea v Brně modelář Roman Šiler ještě jako kluk. Fascinovala ho totiž sbírka vyřazených historických tramvají. Se stejnými slovy přišel za Šilerem podobný kluk na začátku tohoto měsíce, když otvíral český unikát šestnáct set metrů dlouhou trať pro modely vlakových souprav, na kterých mohou jezdit lidé, u brněnské Olympie.

17.6.2012 16
SDÍLEJ:

Roman Šiler. Co se týká mezníků v historii železnic a hromadné dopravy, jako by měl encyklopedii v hlavě. Zásluhy za parkovou dráhu si nepřivlastňuje. Foto: DENÍK/ Lubomír Stehlík

„Byl to na dnešní dobu velmi překvapivý dotaz. Nadšení pro železnice mu ale bylo vidět v očích," říká Šiler, který ve volném čase řídí tramvaje v Brně a opravuje historické vozy.

Parková dráha zahájila svůj provoz první víkend v červnu. Účast byla obrovská. Jak jste s výsledkem spokojený?

Spokojení jsme velmi. Naštěstí to ale každý víkend nebude takové. Bylo tam už příliš mnoho lidí. Bylo to vyčerpávající.

Odhalily první jízdy pro návštěvníky nějaké komplikace?

Dva roky jsme jezdili jenom zkušební části trati. Ani teď není zdaleka všechno hotové. Minimálně pár měsíců musíme ještě všechno ladit. I když, zcela hotová nebude stavba nikdy. Vždycky bude co zlepšovat a přidávat další prvky. Co se týká komplikací, byla to jen taková klasika. Například, že se jedné z lokomotiv vybila baterie. Problém jsme nakonec měli kvůli názvu akce.

Někomu vadil název Parní Olympiáda?

Ano. Chtěli jsme ji nějak šikovně nazvat. Olympiáda tedy proto, že stojí u Olympie, parní, protože se týkala především parních vlaků. Vzápětí se na nás obořil olympijský výbor, že zneužíváme olympijskou myšlenku, která je krásná a čistá. Nejspíš nás dají k soudu, protože chtějí, abychom se názvu vzdali. Je to hloupé. Akce ani nebyla komerční. Jen pro zábavu. Prodělali jsme na ní několik set tisíc.

Kolik je nyní modelů v areálu?

Zatím málo. Ty, co tu byly při otevírání, jsou většinou soukromé. Od hostujících modelářů. Z Rakouska, Německa, Anglie a ze Slovinska. Teď je tady asi deset lokomotiv. Jinak je tu celá řada provozních vozů. Lokomotivy máme elektrické, parní i motorové.

Co všechno návštěvníci v areálu uvidí?

Nádraží začíná výpravní budovou. Je to zmenšenina zhruba v měřítku jedna ku dvěma z výpravní budovy z doby Rakouska-Uherska. Je tam pokladna na odbavení cestujících, toalety, klubovna pro členy modelářského klubu a také šatna, sprcha a záchody. Další budova jsou dílny pro údržbu nynějších modelů a stavbu nových. Přístřešek slouží pro odpočinek a obdivování krás okolo. Podlouhlá budova je vozovna. Vzadu je depo s točnou ve tvaru rotundy.

Kolik jedna souprava uveze lidí?

Máme tu nové vozy, které mají tři metry. Dohromady uvezou i osmdesát lidí. Trať je ale kopcovitá. Cestující sice do kopce vysedat nemusejí, ale zjistili jsme, že do terénu potřebujeme silnější lokomotivy. Do kopce jsme totiž lidí uvezli maximálně padesát.

Jak projekt vznikl?

Bývalý marketingový ředitel Olympie si nás všiml na veletrhu Pro dítě, kde jsme jezdili po přenosném kolejišti. Ptal se nás, jestli si nechceme udělat v Olympii nějakou stabilní dráhu. Moc jsme tomu nevěřili, protože takových nabídek jsme dostali už v minulosti celou řadu. On to ale myslel vážně. Nyní je hotovo a návštěvníkům nabízíme nejen model vlaků, ale ukazujeme jim i jak to ve vlacích chodilo.

Co to přesně znamená?

Návštěvník vstoupí do areálu, koupí si jízdenku podle vzoru původních jízdenek Českých drah. Ty jsou bohužel na jiném papíře. Původní tlustý kartón, se zde nevyrábí a ani se sem nedováží. Lidé pak počkají na vlak, průvodčí jim lístek kleštěmi označí a vlak vyjede na trať. Bohužel nemáme nádražní rozhlas. Hodil by se nejen při hlášení příjezdu vlaku, ale i při oznamování poruch na tratích. Můžou se vybít baterie, dojít nafta. Do budoucna ho možná zavedeme. To je ale detail. Především se nám podařilo postavit centrální nádraží, neboli hlavní brněnské nádraží v odsunuté poloze. Stavbou jsme vlastně vyřešili letitý problém Brna.

Nesnažili se vám v tom zabránit aktivisté, kteří proti odsunu vytrvale bojují?

Ne. Udělali jsme to totiž víc takticky, než plánovalo Brno. Dopředu jsme nikomu neříkali, že odsunuté nádraží chystáme. Prostě jsme ho postavili a otevřeli. Nastala tedy doba, kdy už jsou problémy s odsunem vyřešené. Nyní se město může soustředit na to, aby původní nádraží zrekonstruovalo a nechalo tam, kde je. Jedině tak bude Brno vzkvétat.

Pravděpodobně tedy nejste pro přesun nádraží?

V žádném případě. Pohřbilo by to centrum Brna. Nyní to na nádraží žije. Málokteré jiné město se může pyšnit tím, že má hlavní vlakové nádraží v centru.

Podle zastánců přesunu už staré nádraží nestačí. Není možné ho rozšířit tak, aby stačilo moderním vlakům.

Rozšíření možné je. Projektů je několik. Navíc všichni argumentují tím, že bude železniční doprava vzkvétat. To není pravda. Kdyby Brno nemělo studenty, nikdo do něj vlakem nejezdí. Vozy hromadné dopravy jsou poloprázdné. Je otázka, jestli je to ještě vůbec ekologické. Například na skútru člověk přijede, někam ho odloží a poté se na něm vrátí domů. Autobusy jezdí několikrát denně s pár lidmi tam a prázdné zpět. Ve vlaku někdy jedou jen dva lidé. Tím nechci říct, že jsem proti vlakům. Koleje mám rád. Kdyby město opravilo stávající nádraží, nikoho by nenapadlo, že je potřeba nové. Logika typu budeme mít nové nádraží, tak staré můžeme nechat chátrat, je nesmysl. Některé novoty jsou zbytečné. To je vidět i u brněnského dopravního podniku.

Máte na mysli tramvaje?

Brno nemá tolik nových vozidel, jako jiná města, protože ta stará jsou lépe udržovaná. Paradox je, že třeba v Ústí nad Labem se o vlaky nestarají, a proto potřebují nové a ty také dostanou. Tady se o ně starají a nové nedostanou. Je to otázka priorit. Například na východě je technický standard úplně jinde. Proto vykupují vyřazené vozy z Brna.

Ty, které už v Brně do provozu nesmějí?

Ano. Podnik ušetří náklady za likvidaci, a naopak za vozy dostane zaplaceno. Hranice technické úrovně klesají směrem na východ. Ve Lvově, Petrohradě nebo Bukurešti je standard úplně jiný. Vozidlo, které je tady na odpis, znamená jinde naprosto funkční, bezúdržbovou tramvaj. Účastnil jsem se odprodeje vyřazených trolejbusů do Rumunska. Rumuni s nimi neudělali vůbec nic. Nechali si brněnské reklamy i české popisky.

Nákupy nových tramvají do Brna jsou tedy zbytečné?

To ne, jen nepořizovat nevhodné kusy. Například nízkopodlažní tramvaje Porsche ničí koleje. Mají neotočné podvozky v kratších dílech, což je nápor na koleje i podvozek. Tím, že se zvyšují náklady na údržbu, není možné ji dělat v takovém rozsahu. Logičtější je modernizovat třeba jen jeden díl, nebo část podvozku.

Nové lodě na Brněnské přehradě vhodné jsou?

Loď převeze určitý počet lidí, kteří se chtějí pokochat pohledem kolem. Mají na to čas. Dopravní podnik města Brna najednou koupí pět nových lodí o pár kilometrů v hodině rychlejších, které vypadají úplně odporně. Architektura starých lodí přitom byla nádherná. Každá byla něčím jiná a byla to brněnská tradice od roku 1946. Nechápu, proč nepostavili alespoň repliky, když už se vymlouvají, že je státní plavební správa už nechce na vodu pustit. To je podle mě hloupost, protože staré lodě jezdí po Vltavě a na přehradách po celé republice. První dvě lodě byly do Brna dovezené z Německa, ještě před tím, než byla přehrada napuštěná. Osvobozující vojska je ale ve vozovně zapálila. Podnik poté začal lodě stavět sám, po jejich vzoru. Když chtěli zaměstnanci podniku udělat elektrický pohon, použili tramvajový motor. Využili také tramvajová okna nebo zašoupávací dveře, jako dveře do salonku. Vznikla tak unikátní flotila. Každá loď byla jiná.

Od kdy jste pro dopravu tak nadšený?

Já se tak narodil. S kolejnicí v hlavě. Otec mi sice spoustu věcí vysvětlil a na nádraží mě vodil, kdy jsem chtěl, takový nadšenec jako já ale nikdy nebyl. Mě uhranul celý dopravní proces. Je to výrobní vada. Tu má ale celá řada lidí. Zajímavé na tom je to, že hranice tohoto genetického postižení jsou v Evropě přesně dané. Tedy pro fascinaci super velkými modely. Hranice pochází mezi Německem a Polskem, Polsko v to nepočítaje, poté mezi Polskem a Českou republikou, zatáčí na jih mezi Českou republikou a Slovenskem, poté následuje miniaturní klk do Maďarska, pokračuje do Slovinska, Rakouska a Švýcarska, severu Itálie, Francie a Anglie. Tam je to ráj. Je to průmyslová země a lidi tam jsou vadní. Za těmito hranicemi není nic. Například ze Slovenska se nám nepodařilo sehnat ani jednoho modeláře.

Jak jste sháněl modely, když jste byl kluk?

Sehnat model tramvaje bylo nemožné. Modely vláčků ještě šly. Vláda se usnesla, že technická výchova mládeže je nutná a z východního Německa jsme se k modelům dostali. Informace o železnicích se daly sehnat v časopisech Železničář nebo ABC. O tramvajích tam ale nikde nebyla žádná zmínka.

Nakonec jste se k nim ale dostal.

Po nějaké době jsem se setkal s knihou Modely tramvajových vozidel. Objevil jsem ji v Praze na exkurzi s gymnáziem. Koupil jsem si ji, začetl se do ní a zjistil, že to, co jsem vymyslel, už dávno vymyslel někdo jiný. Například systém trolejových výhybek. Shodou okolností jsem záhy zjistil, že Technické muzeum v Brně, od konce šedesátých let sbírá vyřazené tramvajové vozy. Kolem nich byli lidé, ke kterým jsem se později dostal. Poté jsem v muzeu začal i pracovat. Dodneška opravuji historické tramvaje. Ale začínal jsem jako amatér, samouk.

Parková dráha tedy byla logickým vyústěním vašich zájmů?

Jako kluk jsem měl vždycky zájem o vláčky, ale nevěděl jsem, že něco jako parkové dráhy existuje. Zjistil jsem to až za dlouhou dobu po převratu. Navštívil jsem tehdy modelářský sraz v Německu, kde jsem se s těmito super velkými měřítky setkal poprvé. Je to tak pět šest let. Byl jsem naprosto fascinovaný a věděl jsem, že to musím mít. Další rok jsem tam jel s kolegy a společníky, pořídili jsme si modely a koleje. Zpočátku jsme je stavěli a jezdili alespoň na malých okruzích. Například na výstavišti. Tam nás objevila Olympie. Musím ale říct, že projekt bych sám nikdy nezvládl. Je to zásluha skupiny lidí. Především mých dvou kolegů Jiřího Sajbrta a Tomáše Randýska.

Autor: Anna Fajkusová

17.6.2012 VSTUP DO DISKUSE 16
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Kometa ztratila derby s Olomoucí ve druhé třetině, prohrála venku popáté v řadě

Olomouc, Brno – Mizerná venkovní série sráží hokejisty Komety níž extraligovou tabulkou. Brněnský celek na hřišti soupeře podlehl už popáté za sebou, když v pátek večer padl s Olomoucí 2:5.

Na evidenci tržeb se připravují už i stánkaři. Brňané účty vypisují ručně

Jižní Morava – Kontroverzní elektronická evidence tržeb ve čtvrtek spustila ostrý provoz. Tržby do ní zaznamenávat musí restaurace, bary i třeba cukrárny . Zákon tuto povinnost ukládá všem, kteří mají kamenné provozovny, ve kterých si mohou zákazníci zakoupené zboží sníst či vypít a mají také další zázemí. „Stánků a takzvaných hladových oken, kdy si zákazník koupí zboží do ruky, tedy třeba stánků na náměstí Svobody, se zatím nařízení netýká," vysvětlil Aleš Hájek z finanční správy.

OBRAZEM: Letohrádek Mitrovských vystaví betlémy z Peru i Mexika

Brno – Více než sedmdesát betlémů z exotického Peru, Mexika, či Keně, ale i ty z evropské a české produkce, si můžou zájemci prohlédnout od soboty v Letohrádku Mitrovských u brněnského výstaviště.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies