Navázat na slávu hradní restaurace v osmdesátých letech, kdy byl podnik na Špilberku jedním z nejvyhlášenějších v Brně. Takový byl cíl při rekonstrukci prostor za branami hradu. Podle šéfkuchaře a provozovatele restaurace U Dřevěného stolu Jiřího Dlapky se to povedlo. „Obsluha je milá a pozorná, prostředí zkrátka jako na hradě, lístek je originální a drží se stylu restaurace," říká Dlapka. Restauraci hodnotil pro další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost Test restaurací.

Autobus na Špilberk moc často nejezdí, proto lidé musejí spojit návštěvu podniku chtě nechtě s procházkou. „Alespoň ten oběd shodím už dopředu při výšlapu do kopce," směje se Dlapka. I cestu do restaurace chválí. „Když jsem tam kdysi pracoval na praxi, holky se po cestách bály bez doprovodu chodit. Tolik tam bylo v zarostlých a neupravených houštinách otrapů," popisuje.

Vchod do v půli března znovuotevřené restaurace vede z nádvoří, je ale mírně matoucí. Přede dveřmi je vystavený jídelní lístek, jenže vedou přímo do kuchyně. „Musíte to obejít přes kavárnu," vysvětluje číšník. Ve dvě hodiny odpoledne je u stolů prázdno. Prostorám, kde kdysi jedli vojáci Wehrmachtu, vévodí masivní dřevěné sloupy a trámy. K nim ladí těžké stoly a lavice. Starodávnou atmosféru dotvářejí kachlová kamna. „Nejlepší ze všeho je, že nikde není ani náznak reklam. Dokonce ani na stole nejsou otravné nabídky marlenek a speciálních čajů," usmívá se Dlapka.

Servírka v bílé košili a vestě přináší jídelní lístky. „Obědové menu je sice určené pro zaměstnance hradu, ale ráda vám je přinesu také. Dostanete cokoli chcete," nabízí s úsměvem. Dlapka pročítá lístek. „Je příjemně krátký a přehledný, jídla mají smysl. Zvěřina nebo úhoř ladí k podobě restaurace. Navíc je u každého jídla rovnou vhodná příloha, protože kuchař ví nejlépe, co se k čemu hodí," upozorňuje například na méně časté byliny nebo bylinkové jáhly.

Nadšený je i z menších jídel k pivu. „Morkové kosti s křenem a rozpečeným chlebem jsem snad ještě v žádné nabídce neviděl. Je to výborný nápad, zvlášť do hradní restaurace," říká.

Navázat na slávu hradní restaurace v osmdesátých letech, kdy byl podnik na Špilberku jedním z nejvyhlášenějších v Brně. Takový byl cíl při rekonstrukci prostor za branami hradu.
PRO ZVĚTŠENÍ KLIKNĚTE!

Nakonec přece jen drobné chyby najde. „Italský dresing ani chléb s panchettou sem nepatří. Je ale pravda, že ve zdejším vězení bývali často i Italové, takže nakonec je to přece jen stylové," směje se.

To už číšnice přináší houbovou polévku a kachní roládu. Polévka je horká, hustá a příjemně nakyslá po smetaně. Brambory nejsou rozvařené ani nedovařené. Příjemným překvapením je, že místo obvyklých žampionů v ní plavou lesní hřiby. „Roláda je také chutná. Líbí se mi, že i listy rukoly jsou dochucené a na talíři se neválejí jen tak nazdařbůh," pochvaluje si šéfkuchař.

Druhé jídlo servíruje obsluha na vyhřátých talířích a k ochutnání láká už způsobem servírování. Plátky husího masa s vypečenou kůží leží na bramborových roládách, které jsou perfektně propojené s nasládlou cibulkou. Přestože jde o obědové menu, není problém se z porce přejíst. „Úhoř není vysušený, což je hlavní. Chtěl by ale trochu dosolit," upozorňuje Dlapka.

Při dalším soustu ale mění názor. „Stačí s masem nabrat na vidličku i ořechy a jablko, chutě se pak příjemně doplní," říká. Chválí i bramborovou kaši s křenem. „Poctivá, domácí, z žádných polotovarů," pokyvuje hlavou.

Morkovou kost jako dezert, kterou Dlapka nepustil z hlavy, mu ale číšník nedoporučuje. „To už byste asi nesnědl," poznamenává. Možností ochutnat ji ale bude mít šéfkuchař zřejmě ještě dost. „Rád se přijdu podívat třeba na večery s cimbálem. Líbí se mi tu natolik, že bych zde oslavil i zlatou svatbu," dodává.