Jsou symbolem úspěchu a touhy přiblížit se nebesům. Vysoké stavby budí respekt, ať už jde o stovky let staré kostely nebo moderní skleněné věže. Jižní Morava ani Vysočina nepatří k mrakodrapovým velmocem, přesto prvenství nejvyšší budovy v zemi už od října drží brněnská AZ Tower.

Nový mrakodrap je součástí čtvrti, která vyrůstá v jižní části Brna. Podle architekta Ivana Rullera se městu daří stavět uvážlivě. „Mrakodrapy obohacují panorama. Samozřejmě ale záleží na tom, kde přesně vznikají. V Brně zatím podobu města nenarušují," uvedl Ruller.

Podle něj mělo v Brně vyrůst už dříve několik mrakodrapů. „Magistrát je ale vždy zakázal, protože by nezapadly na dané místo. Jednalo se například o Baťův palác nebo stometrový dům u právnické fakulty," řekl architekt.

Mrakodrapy vznikají většinou na hustě zastavěných místech s drahými pozemky. To ale není případ Brna. „Tady ceny nejsou tak katastrofální, a i místa je dostatek. Ale když jsou vysoké domy potřebné a plní svůj účel, proč ne," dodal.


PRO ZVĚTŠENÍ KLIKNĚTE!

Nejznámějším výškovým domem v Brně dosud byla Fakulta strojního inženýrství pod Palackého vrchem. Přestože ji ve výšce překonal pětaosmdesátimetrový Spielberk Tower v Holandské ulici. „Fakultu dokončili v roce 1985. Na tu dobu byla výjimečná, už jen tím, že stavba trvala deset let a stála 428 milionů korun," řekl správce budovy Vladimír Dumek.

Stavba výškových budov je oproti běžným domům náročnější. Nejen technicky, ale pro dělníky i psychicky. „Strach z výšek může zmírnit dobré zajištění nebo zábradlí. Ale nestává se, že by se u někoho projevily závratě, až když ho vyvezou na mrakodrap," podotkl psycholog Jiří Brančík.

Doplnil, že na stavbu manha-ttanských mrakodrapů si investoři najímali indiánský kmen Mohawků, jehož příslušníci strach z výšek neměli.

Na nejvyšší stavbu obou krajů lidé nemají přístup. Jde totiž o televizní vysílač Kojál u Krásenska na Vyškovsku. Vypíná se do 340 metrů.

Na Vysočině mezi výškovými stavbami převažují kostely. Výjimkou je třináctipatrový panelový dům v Pelhřimově z roku 1970. „I s výtahovou šachtou měří přes dvaačtyřicet metrů. Má pětašedesát bytů, které jsou nyní vesměs všechny obsazeny," informoval předseda Stavebního bytového družstva v Pelhřimově Jiří Matiášek. Upozornil, že dům má osobní i nákladní výtah.

Ve výšce skoro šedesát metrů bydlel Jaroslav Grodl. Jako malý se s rodiči nastěhoval do věže kostela Nanebevzetí Panny Marie na havlíčkobrodském náměstí.

Každý den musel několikrát zdolávat přes sto schodů. „Na ochozu kolem věže jsme si hrávali, jezdili tam na tříkolkách. V zimě jsme si ho pokropili a klouzali se. Ale maminka nám to vždy posypala, abychom třeba nepřepadli přes zábradlí," zavzpomínal Grodl, který se z věže odstěhoval v roce 1970.

První pohled z AZ Toweru: ruce samy pevně sevřou zábradlí

Brno /REPORTÁŽ/ - Pohled z nejvyššího bodu AZ Toweru bere dech. Skutečně. Podobný pocit si užívají většinou jen piloti letadel nebo ptáci. Brněnské dominanty Špilberk a katedrála sv. Petra a Pavla vypadají z výšky 111 metrů jako zmenšené modely. Vedle stojící M-palác pak působí jako úplný trpaslík.

Brněnský deník Rovnost měl jako první možnost dostat se až na nejvyšší plošinu stavby. Prohlídka začíná u paty AZ Toweru, kde všichni nafasují helmy a žluté vesty. „Finišujeme s pracemi v interiéru. Letos ještě musíme hlavně kompletně dokončit fasádu z glazovaných barevných desek a také střechy. Pak odmontovat lešení a věžový jeřáb," říká Kateřina Zukalová z investorské společnosti Properity. Na stavbě třicetipatrové budovy každý den pracuje asi dvě stě padesát dělníků.

Ve výtahu sedí na židli dělník. Proč? Celý den mačká tlačítka a vozí lidi nahoru a dolů. Z prvního do nejvyššího patra kabina vyjede asi za půl minuty. „Měli jsme nastavenou rychlost čtyři metry za sekundu, ale to se některým zvedal žaludek, tak jsme to snížili na tři metry za sekundu," říká.

Když se dveře výtahu otevřou, pokračujeme ještě výš. Po kovové konstrukci. Nakonec se před námi otevře obloha a pod nohama se rozprostírá celé Brno. Je krásně vidět Špilberk, Petrov i tuřanské letiště. Nedaleko prolétá vrtulník záchranné služby ve stejné výšce, jak stojíme. V dálce se před námi rozprostírá Pálava a za jasnějšího počasí mají stavaři výhled až do Rakouska. Rozhled na všechny strany si budou už za půl roku užívat noví majitelé bytů, které jsou skoro všechny rozprodané. Včetně třísetmetrového apartmá s terasou a bazénem.

Pohled přímo dolů každého napoprvé donutí pevně sevřít zábradlí. „Pracuji tu už od Velikonoc a z počátku mi ta výška nebyla příjemná. Ale každý si časem zvykne," ujišťuje zedník Jan Pokorný.

Zabezpečení na stavbě si chválí, ale úplně se strachu z výšky nezbavil. „Poprvé v republice jsme tu použili unikátní posuvné bednění upevněné zvenku na budově, které se postupně zdvihalo. Lávky byly široké asi dva metry, ale ani tak to nebyl zrovna nejlepší pocit," dodává zedník při čekání na výtah dolů. Nakonec se rozhodne sejít pěšky a s úsměvem dodává, že ze schodů dolů se sbíhá lehce. „Ale nahoru to zabere tak deset minut a člověk se pěkně zapotí," říká.

Velkou anketu o strachu z výšek najdete ve středečním vydání Deníku Rovnost