„V tento den se setkáváme, abychom vzpomněli utrpení blízkých a pronesli modlitbu za jejich duše tady v synagoze, když jejich hroby nám byly odepřeny,“ vysvětlil důvod tryzny předseda brněnské židovské obce Pavel Fried. Záštitu nad pietním aktem převzal primátor Roman Onderka.

„Dnes bude zažehnuto sedm svící na památku umučených židovských dětí, žen a mužů. Obětí holocaustu neboli šoa. Za tímto krátkým slovem se skrývá zánik šesti milionů židovských spoluobčanů v celé Evropě, z nich více než třináct tisíc bylo z Brna,“ řekl v proslovu Onderka. Připomněl také jména některých koncentračních táborů. „Synonyma zla, bolesti a toho, co svět ještě nepoznal, se jmenují Osvětim, Dachau, Majdanek, Treblinka, Buchenwald. To jsou synonyma hrůzy, která ani po šedesáti letech není zahlazena,“ prohlásil Onderka.

Svíce na sedmiramenném svícnu zapálila žena, která přežila pobyt ve vyhlazovacím táboře Osvětim. „Prosím paní Bezdíčkovou, jednu z těch, kteří prošli předpeklím, peklem koncentračních táborů, o zažehnutí svící k uctění památky našich obětí,“ vyzval předseda Fried.

Pětasedmdesátiletá Erika Bezdíčková také vyzvala k tomu, aby lidé nezapomínali, co se v koncentračních táborech dělo. „My, kteří jsme přežili, jsme po válce hledali své maminky, děti, tatínky a sourozence. Doufali jsme, že se dočkáme jejich návratu. Pociťovali jsme smutek a beznaděj. Věřili jsme, že ta velká bolest nad jejich ztrátou se časem zmenší. Opak byl pravdou, myslíme na ně dnes stejně jako před léty. Jen už je nehledáme,“ řekla Bezdíčková chvíli předtím než zapálila šest světel za zemřelé. I po letech od jejího utrpení se jí při tom viditelně klepou ruce.