V té chvíli ale už ví, co se uprostřed obchodního centra děje. Mezi obchody je malá písečná pláž a na ní hřiště s vysokou sítí. A na něm se v neděli odehrávají bitvy závěrečné fáze Halového mistrovství České republiky v plážovém volejbale žen. „Bohužel nemohly přijet nejlepší české beachvolejbalistky Kristýna Kolocová s Markétou Slukovou. Ale sledujete Martinu Bonnerovou a Barboru Hermannovou, které mají také šanci zúčastnit se olympiády," vítá diváky na semifinálovém zápasu moderátor akce.

Diváci stojí hřišti velice blízko, před nechtěným úderem míče je chrání síť. Na to, aby mohl jako ve venkovním plážovém volejbale volně létat do autu, není místo. „Tati, kdo je tam nejlepší?" ptá se malý chlapec muže, který volejbal zaujatě sleduje. Od otce se dozvídá ale jen to, že těžko říct.

Ovšem roli favoritek potvrzují Bonnerová s Hermannovou. Výměny se soupeřkami jsou delší i kratší, občas míč končí v autu, jindy je úspěšný blok. „Zvláštností beachvolejbalu je, že se už blok počítá jako úder," vysvětluje dění na hřišti moderátor.

Lidé, kteří klání sledují, stojí těsně namáčknutí na ochrannou síť. Jiní stojí na ochozu, někteří obsadili i stoly restaurací v patře. Někteří sem přišli záměrně. „Beach volejbal mám ráda. Rekreačně jej hraji, ale tohle je úplně jiná úroveň. A navíc ve zvláštním prostředí," říká Kateřina Slabá.

Schválně se přišel podívat také Karel Jaroš. „Beach hraji jen občas na dovolené. Ale zajímá mne jako fanouška. Na rozdíl od hokeje se mi ale líbí víc ten ženský," směje se muž.

Naopak Pavel Němec je tu náhodou. „Vůbec jsem o akci nevěděl. Je to zvláštní takhle uprostřed obchoďáku. Ale teď tu už stojíme asi dvacet minut a díváme se. Budeme muset se ženou odložit film na později," netají se zaujetím.

Právě lidi, kteří nejsou pravidelní návštěvníci volejbalových zápasů, se snaží organizátoři akce na netradičním místě zaujmout. „Chceme sport dostat mezi lidi. Spousta jich tu chodí nakupovat a hodně se jich také zastaví. je to jedna z cest popularizace," vysvětluje pořadatel Lukáš Borek. Dodává, že doufá, že akce může nalákat také nové malé zájemce o tento sport.

Organizovat akci podle něj nebylo úplně jednoduché. „Museli jsme sem dovézt sto tun písku. Auta jej složila venku a dovnitř jsme jej naváželi multikárou. Večer pak musíme všechno ručně na multikáru zase naházet. Těžká technika sem nesmí," popisuje vznik hřiště s třiceticenti­metrovou vrstvou písku.

V té chvíli semifinálový zápas končí výsledkem 2:0 pro české reprezentantky. Že je role organizátora náročná dosvědčuje i to, že se Borek omlouvá a běží hledat fotografa.

Když se vrací, docházejí zase vítězky. Do nedaleké šatny se jdou připravovat na finále. „Šatna je improvizovaná. Bohužel to znamená, že tu nejsou sprchy. Jezdí se do Centra Victoria v Komárově, kde se také některé zápasy hrály," podotýká.

Úspěšné volejbalistky mezitím odpočívají v šatně. Tvoří ji neobsazený obchod, v němž je žíněnka, několik židlí a stolů. Na žíněnce se protahuje Hermannová. V obchodním centru hraje poprvé. „Je to obrovský rozdíl. Vše je opačně. Nesvítí zde slunce, ale do očí vám svítí světla. Hraje muzika a je tu pořád ruch," popisuje. Podle ní bylo nejtěžší zvyknout si po nedávném návratu z Jihoafrické republiky.

Akce se jí i přes nepříjemnosti líbí. „Diváky očividně přitáhla," konstatuje.

Ale na beachvolejbal pod otevřeným nebem se těší nejvíce. „Venku určitě hraji raději. Sice občas prší a fouká vítr, ale to k tomu patří," je si jistá.

Zbývá jí několik desítek minut, než spolu s Hermannovou nastoupí k finálovému zápasu o mistryně republiky. A ještě neví, že slovenské jedničky Dominiku Nestarcovou a Natálii Dubovcovou neporazí, naopak jim podlehne její tým 0:2 na sety a zbude mu stříbrná medaile.