Podle ředitele centra Karla Černocha mělo podobné místo vzniknout už dávno. „Voják na misi funguje určitým způsobem a po návratu domů si může připadat jako páté kolo u vozu. Často přicházejí problémy se začleněním, někteří vojáci zažívají i posttraumatický stresový syndrom," popsal potíže, se kterými se vojáci potýkají. Podle něj často problémy zasáhnou celou rodinu, výjimkou nejsou ani rozvody.

Otevření centra se zúčastnil také zasloužilý válečný veterán Emil Boček. „Já jsem po válce žádné velké problémy nepociťoval. Od mladších vojáků jsem ale slyšel, že jsou teď na tom někteří opravdu špatně. Za nás byl odbor legionářů, kde jsme se scházeli. To potom nějak vyšumělo do ztracena a doteď ti chlapci neměli nic," sdělil třiadevadesátiletý bývalý pilot.

Zřízení centra stálo osm milionů a dvě stě tisíc korun, většinu zaplatilo ministerstvo obrany. „Necelý milion pokryla výstava fotografií Ten druhý život, čtvrt milionu přispěla například i brněnská Kometa," vyčíslil ministr obrany Martin Stropnický. Podle něho žije v České republice přibližně sedm set veteránů z druhé světové války a dalších třináct tisíc novodobých. Mezi nimi je přibližně tisíc žen.

Do komunitního centra mohou vojáci chodit pro podporu v těžkých situacích. „Pomůže i se získáváním práce, rekvalifikací nebo vzděláváním," uvedl mluvčí ministerstva Vladimír Lukovský. Centrum se skládá z několika místností, nechybí například klubovna, administrativní místnost nebo místnost pro psychology.

Místo bude sloužit také ke společenskému setkávání veteránů a jejich rodin. Na ně projektanti pamatovali při zřizování dětského koutku. „Je potřeba uvědomit si, že jsem veterán a mám místo, kam patřím a kam mohu vždy přijít," řekl Černoch. Obracet se na komunitní centrum mohou i rodiny, které o své blízké přišly.

V České republice je takový projekt zatím ojedinělý. „Inspirovali jsme se podobnými centry v zahraničí, například v Rakousku nebo Polsku," sdělil Lukovský. Ministerstvo plánuje výstavbu center i v dalších městech.

ELIŠKA SRNCOVÁ